Álfové
Álfové jsou tajuplnou rasou severské mytologie, o které nám staré prameny zanechaly jen velmi útržkovité informace. Nejde o hrdiny s velkými příběhy, ale spíše o kolektivní magické bytosti, které staří Seveřané spojovali s plodností, sluncem a velice často také s duchy svých vlastních mrtvých předků.
Snorri Sturluson tuto rasu ve svých textech jasně rozděluje na dvě zcela odlišné skupiny. První tvoří světlí álfové, kteří jsou popisováni jako bytosti krásnější než samotné slunce. Ti obývají nádherný svět jménem Álfheim, který bohové v dávných časech darovali vládci plodnosti Freyovi. Druhou skupinou jsou takzvaní temní álfové. Ti naopak žijí hluboko v podzemí, jsou černější než smola a většina dnešních badatelů se shoduje, že tímto termínem autor vlastně popisoval obyčejné trpaslíky.
V dochovaných ságách nevystupuje téměř žádný zástupce této rasy jmenovitě a nefungují zde jako individuální postavy. Tou jedinou opravdu slavnou výjimkou je legendární a nesmírně zručný kovář Völund, kterého staré eddické básně výslovně označují jako vládce álfů. Zbytek rasy tvoří bezejmenný zástup bytostí. Často se o nich mluví pouze ve spojení s hlavními bohy, kdy se používá ustálené rčení Ásové a álfové pro označení naprosto všech mocných a spravedlivých sil ve vesmíru.
Ačkoliv tyto bytosti nijak nezasahovaly do velkých božských válek, měly své jasné a doložené místo v lidských tradicích. Na konci podzimu staří Seveřané pořádali slavnost zvanou álfablót, o které se nám zachovaly písemné záznamy od básníků z jedenáctého století. Nešlo o žádné velké uctívání spojené s obrovskými chrámy. Byl to přísně soukromý rodinný rituál, při kterém lidé obětovali zvířecí krev, aby si zajistili úrodnou půdu na další rok. Na tuto posvátnou událost nesměl do domu vstoupit naprosto žádný cizinec.