Gwydion

Gwydion fab Dôn je kouzelník, hrdina a podvodník velšské mytologie, který se objevuje především ve čtvrté větvi Mabinogi, jež se zaměřuje především na jeho vztah s mladým synovcem Lleu Llaw Gyffesem. Významně se objevuje také ve Velšských triádách, Knize Taliesinově a Hrobových strofách.

Válka s Jihem

Gilfaethwy, synovec venedotského krále Math fab Mathonwyho, je posedlý strýcovou panenskou nohsledkou Goewin. Jeho bratr Gwydion se spikne, aby rozpoutal válku mezi severem a jihem. Za tímto účelem Gwydion využije své magické moci a ukradne několik nadpozemských prasat demetskému králi Pryderimu, který se mu pomstí tažením na Gwynedd. Během války, zatímco je Math rozptýlen, se bratři vrátí domů a Gilfaethwy znásilní Goewina.
Pryderi a jeho muži táhnou na sever a svedou bitvu mezi Maenor Bennarddem a Maenor Coed Alunem, ale jsou nuceni ustoupit. Je pronásledován do Nant Callu, kde jsou pobiti další jeho muži, a pak do Dol Benmaenu, kde utrpí třetí porážku. Aby se předešlo dalšímu krveprolití, je dohodnuto, že o výsledku bitvy rozhodne souboj mezi Gwydionem a Pryderim. Oba soupeři se setkají na místě zvaném Y Velen Rhyd v Ardudwy a „díky síle, statečnosti a magii“ Gwydion zvítězí a Pryderi je zabit. Muži z Dyfedu se stáhnou zpět do své země a naříkají nad smrtí svého pána.

Zrození Lleu

Když se Math dozví o útoku na Goewin, promění své synovce v řadu spářených párů zvířat: Gwydion se na rok stane jelenem, pak bachyní a nakonec vlkem. Gilfaethwy se stane jelenem, kancem a vlčicí. Každý rok se jim narodí potomek, který je poslán do Mathy: Hyddwn, Hychddwn a Bleiddwn. Po třech letech Math propustí své synovce z trestu a začne hledat nového pěšáka. Gwydion navrhne svou sestru Arianrhod, kterou Math kouzlem prověří na panenství. Během zkoušky porodí „statného chlapce s hustými žlutými vlasy“, kterého Math pojmenuje Dylan a který si až do své smrti z rukou svého strýce Gofannona osvojí povahu moří.
Arianrhod se zahanbeně rozběhne ke dveřím, ale cestou ven z ní spadne něco malého, co Gwydion zabalí a uloží do truhly u nohou své postele. O nějaký čas později uslyší z truhly výkřiky, otevře ji a objeví chlapečka. Někteří badatelé se domnívají, že v dřívější podobě Čtvrté větve byl Gwydion otcem Arianrdhyných synů.

Arianrhodův tynghedau

O několik let později Gwydion doprovází chlapce do Caer Arianrhod a představuje ho své matce. Rozzuřená Arianrhod, zahanbená touto připomínkou ztráty panenství, na chlapce uvalí tyngedu: že jedině ona mu může dát jméno. Gwydion však svou sestru přelstí tím, že se s chlapcem přestrojí za ševce a vyláká Arianrhod, aby se k nim osobně vydala a nechala si u nich ušít boty. Chlapec hodí kámen a zasáhne vraníka „mezi šlachu a kost jeho nohy“, což Arianrhod přiměje k poznámce „to je šikovná ruka, že ho ten plavovlasý trefil“. Vtom se Gwydion odhalí a řekne Lleu Llaw Gyffes; „ten plavovlasý se šikovnou rukou“, tak se teď jmenuje“. Arianrhod, rozzuřená touto lstí, uvalí na Lleua další oprátku: nesmí dostat zbraně od nikoho jiného než od samotné Arianrhod. Gwydion znovu obelstí svou sestru a ta nevědomky vyzbrojí Lleua sama, což vede k tomu, že na něj vloží třetí tynged: že nikdy nebude mít lidskou ženu.
Mat a Gwydion tak chtějí čelit Arianrhodině kletbě:

„Vzali květy dubu, květy košťálu a květy lučního kvítí a z nich vyčarovali nejkrásnější dívku, jakou kdy kdo viděl. A pokřtili ji tak, jak se to tehdy dělávalo, a dali jí jméno Blodeuwedd“.

Lleuova smrt a vzkříšení

Blodeuwedd má poměr s Gronwem Pebrem, pánem Penllynu, a oba se spiknou, aby Lleua zavraždili. Blodeuwedd lstí Lleuovi prozradí, jak může být zabit, protože ho nelze zabít ve dne ani v noci, ani uvnitř, ani venku, ani na koni, ani pěšky, ani oblečený, ani nahý, ani žádnou vyrobenou zbraní. Prozradí jí, že ho lze zabít pouze za soumraku, zabaleného do sítě, s jednou nohou na kotli a druhou na koze a s kopím ukovaným na rok v hodinách, kdy jsou všichni na mši. S touto informací zařídí jeho smrt.
Zasažen oštěpem hozeným Gronwovou rukou se Lleu promění v orla a odletí. Gwydion ho vystopuje a najde ho sedět vysoko na dubu. Zpěvem englyna (známého jako englyn Gwydion) ho vyláká dolů z dubu a promění ho zpět do jeho lidské podoby. Gwydion a Math ošetřují Lleu zpět ke zdraví, než získají zpět jeho pozemky od Gronwa a Blodeuwedda. V souboji mezi Lleuem a Gronwem se Gronw zeptá, zda může mezi sebe a Lleuovo kopí položit velký kámen. Lleu mu to dovolí, pak hodí své kopí, které prorazí kámen i Gronwa a zabije ho. Gwydion zahání Blodeuwedd do kouta a proměňuje ji v sovu, tvora nenáviděného všemi ostatními ptáky. Příběh končí nástupem Lleu na gwyneddský trůn.

Bitva stromů

Zdá se, že kolem Bitvy stromů, mytologického konfliktu, který se odehrál mezi syny Dônu a silami Annwnu, velšského zásvětí, kdysi existovala rozsáhlá tradice. Amaethon, Gwydionův bratr, ukradne Arawnovi, králi onoho světa, bílého srnce a mládě, což vede k velké bitvě.
Gwydion bojuje po boku svého bratra a s pomocí Lleu očarovává „elementární stromy a sedliny“, aby povstaly jako bojovníci proti Arawnovým silám. Útok vede olše, zatímco osika v boji padne a nebe i země se třesou před dubem, „udatným strážcem dveří proti nepříteli“. Modřence se spojí a způsobí „zděšení“, ale hrdinou je cesmína, zbarvená do zelena.
Bojovník bojující po boku Arawna nemůže být poražen, pokud jeho nepřátelé neuhádnou jeho jméno. Gwydion uhodne bojovníkovo jméno, identifikuje ho podle větviček olše na jeho štítu a zazpívá dvě englyny:

„Jistě kopytnatý je můj oř poháněný ostruhou;
na tvém štítu jsou vysoké větvičky olše;
Branou jsi nazýván, z větví třpytivých.“
Jistě kopytnatý je můj oř v den boje:
Vysoké větvičky olše jsou na tvé ruce:
Bran u větve máš
Dobrý Amathaon zvítězil.“