Helheim

Helheim, také známý jako Hel nebo Niflhel, je jednou z oblastí v severské mytologii a je říší mrtvých. Tato říše je domovem duší těch, kteří zemřeli na přirozený způsob, a je považována za místo, kde vládne temnota a ticho.

Původ a Charakter

Helheim byl stvořen jako jeden z devíti světů na počátku severského kosmu. Tato říše byla narozena z prvního světla, které vzniklo při setkání horkého vzduchu z Muspelheimu a ledového vzduchu z Niflheimu. Hel byla dcera boha Lokiho a bohyně Angrbody a byla ustanovena jako vládkyně Helheimu.

Charakter Helheim byl definován jeho chladnými pláněmi, stíny a nehostinným prostředím. Byl vnímán jako místo temnoty a ticha, kde duše zemřelých odpočívají po svém pozemském životě.

Role a Symbolika

Helheim hrál důležitou roli v severské mytologii:

• Domov Mrtvých: Helheim byl domovem duší těch, kteří zemřeli na přirozený způsob, bez bojování nebo hrdinských skutků. Duše zemřelých byly přivedeny sem do Helheimu.
• Symbol Temnoty a Ticha: Tato říše byla symbolickým protikladem k Asgardu a dalším světům spojeným s bohy a světlem. Byla považována za místo temnoty a ticha, kde není žádný ruch nebo radost.

Mýty a Příběhy

Helheim se objevuje v několika severských mýtech:

• Stvoření Helheimu: Hel byla ustanovena Odinem jako vládkyně Helheimu a jí byla svěřena moc nad mrtvými.
• Ragnarok: V poslední bitvě známé jako Ragnarok budou duše z Helheimu vypuštěny, aby se střetly s bohy v posledním souboji.