Merlin

Merlin vznikl jako kombinace několika historických a legendárních postav. Geoffrey spojil příběhy severobritského proroka a šílence Myrddina Wyllta a římsko-britského válečného vůdce Ambrosia Aureliana a vytvořil Merlina Ambrosia. Ambrosius byl postavou Nenniova díla Historia Brittonum. V Historia Brittonum si britský král Vortigern přál postavit věž, ale pokaždé, když se o to pokusil, se věž zřítila ještě před dokončením. Bylo mu řečeno, že aby tomu zabránil, musí nejprve pokropit zemi pod věží krví dítěte, které se narodilo bez otce. Ambrosius se měl narodit bez otce, a tak byl předveden před Vortigerna. Ambrosius Vortigernovi vysvětlil, že věž nemůže stát na základech, protože pod ní žijí dva bojující draci, kteří představují Sasy a Brity. Ambrosius přesvědčil Vortigerna, že věž obstojí jen s Ambrosiem jako vůdcem, a Vortigern dal Ambrosiovi věž, která je zároveň královstvím. Geoffrey tento příběh převyprávěl s Merlinem jako dítětem narozeným bez otce, ačkoli postavu Ambrosia si ponechal.

V Geoffreyho verzi příběhu je zařazena dlouhá část obsahující Merlinova proroctví spolu s dalšími dvěma příběhy, které vedly k začlenění Merlina do artušovské legendy. Patří k nim příběh o Merlinově stvoření Stonehenge jako místa pohřbu Ambrosia a příběh o Utheru Pendragonovi, který se vplížil do Tintagela, kde otec Artuše s Igraine, ženou svého nepřítele. To byl rozsah Geoffreyho vyprávění o Merlinovi. Geoffrey neuvádí žádné příběhy o tom, že by Merlin působil jako Artušův učitel, tak je dnes Merlin nejznámější. Geoffreyho postava Merlina se rychle stala populární, zejména ve Walesu, a odtud se příběhy adaptovaly, což nakonec vedlo k tomu, že Merlin začal vystupovat jako Artušův vychovatel.

Mnoho let po Geoffreyho Historia Regum Britanniae složil Robert de Boron báseň Merlin. Boronův Merlin má stejný původ jako Geoffreyho dílo, ale Boron klade zvláštní důraz na Merlinovy schopnosti měnit podobu, spojení se Svatým grálem a jeho žertovnou povahu. Boron také představuje Blaise, Merlinova mistra. Boronova báseň byla nakonec přepsána do prózy jako Estoire de Merlin, která rovněž klade velký důraz na Merlinovo měnění podob. V průběhu let se Merlin prolínal příběhy artušovské legendy. Některé spisy kladly velký důraz na Merlina jako Artušova mentora, zatímco jiné se o Merlinovi nezmiňovaly vůbec. V některých příbězích byl Merlin vnímán jako zlá postava, která v životě neudělala nic dobrého, zatímco v jiných byl vnímán příznivě jako Artušův učitel a rádce.

Z různých příběhů nakonec vyplynul Merlinův pád, a to rukou Niviany (Vivien), dcery krále Northumberlandu. Artuš přesvědčí Niviane, aby na jeho hradě zůstala, a to za Merlinova povzbuzování. Merlin se do Niviane zamiluje. Niviane se však obává, že Merlin využije své magické moci, aby ji zneužil. Přísahá, že se do něj nikdy nezamiluje, pokud ji nenaučí všechna kouzla, která zná. Merlin souhlasí. Merlin a Niviane odjíždějí zpět do Northumberlandu, když jsou povoláni zpět na pomoc králi Artušovi. Když se vracejí, zastaví se, aby se zastavili v kamenné komnatě, kde kdysi zemřeli dva milenci a byli společně pohřbeni. Když Merlin usne, Niviane ho zakleje a uvězní ho v kamenné hrobce, kde zemře. Merlin si nikdy neuvědomil, že jeho touha po Niviane a ochota naučit ji kouzlům nakonec povede k jeho předčasné smrti.

Od Merlinova vzniku až po Geoffreyho spisy se tento čaroděj objevoval v mnoha dalších příbězích, povídkách a básních. Dnes je Merlin nejznámější jako čaroděj, který vychovával a učil mladého Artuše, než z něj vyrostl král Kamelotu. Právě pod Merlinovými radami se Artuš stal králem, jakým byl. I když tato legenda přetrvává dodnes, je zajímavé sledovat mnoho variant Merlina, od zlého čaroděje přes měňavce až po toho, kterého potkal pád, když učil své schopnosti ženu, kterou miloval. Tato mocná a všestranná postava upoutala pozornost mnoha lidí již před staletími a i v dnešním vyprávění hraje významnou roli.