Se-Osiris a zapečetěný dopis

Ve starém Egyptě se vyprávělo mnoho příběhů o Setnovi, synovi Ramesse Velikého, který byl nejmoudřejším ze všech písařů a který našel a přečetl Thothovu knihu. A vyprávělo se také o jeho synovi Se-Osirisovi – „Osirisově daru“ – zázračném dítěti, které bylo ve svých dvanácti letech největším kouzelníkem, jakého kdy Egypt poznal.

Jeho nejslavnější čin začal v den, kdy Ramesse seděl ve velkém sále svého paláce v Thébách a kolem něj seděla knížata a šlechtici, a když se dovnitř vřítil velký vezír s výrazem šokovaného překvapení ve tváři, poklonil se před Ramesse a zvolal: „Život, zdraví, síla s tebou, ó faraone! Na tvůj dvůr přišel sedm stop vysoký rošťák z Etiopie, který se dožaduje řeči s tebou a tvrdí, že přišel dokázat, že kouzla Egypta se nedají srovnat s kouzly Etiopie.

„Pošli ho dál,“ přikázal faraon, a vzápětí k němu vpadl obrovitý Etiopan, uklonil se až k zemi a řekl: „Králi Egypta, přinesl jsem sem v ruce zapečetěný dopis, abych zjistil, zda někdo z tvých kněží, písařů nebo kouzelníků dokáže přečíst, co je v něm napsáno, aniž by porušil pečeť. A jestliže ho nikdo z nich nedokáže přečíst, vrátím se do Etiopie a povím svému králi a celému jeho lidu, jak slabá jsou kouzla Egypťanů, a budeš všem lidem na posměch.“

Když to faraon uslyšel, rozzlobil se i znepokojil a spěšně poslal pro svého moudrého syna Setnu a vyprávěl mu, co se stalo. Setna byl také zděšen, ale řekl: „Ó faraóne, můj otče – život, zdraví, síla ti budiž! – vyřiď tomuto barbarovi, aby odešel a odpočinul si; nech ho jíst, pít a spát v královském domě pro hosty, dokud se příště nesejde tvůj dvůr a já nepřivedu kouzelníka, který ukáže, že my, kdo v Egyptě provozujeme kouzelnické umění, se vyrovnáme každému ze zemí za Kušem.

„Budiž!“ odpověděl faraon a Etiopan byl odveden na pohostinnou zábavu do Královského hostince.

Ale přestože mluvil tak sebevědomě, Setna byl znepokojen. Ačkoli četl Thothovu knihu a byl nejmoudřejším mužem v Egyptě a nejzkušenějším mágem, nedokázal přečíst dopis napsaný na srolovaném a zapečetěném papyrovém svitku, aniž by pečeť rozlomil a dopis rozvinul.

Když se vrátil do svého paláce, lehl si na pohovku, aby přemýšlel, a vypadal tak bledě a ustaraně, že k němu přišla jeho žena v obavě, že je nemocný. S ní přišel jejich syn Se-Osiris, a když Setna vyprávěl o všech svých potížích, žena se rozplakala, ale chlapec se začal radostně smát.

„Můj synu,“ řekl Setna s udiveným pohledem, „proč se směješ, když ti vyprávím o tom, co způsobilo faraonovi tolik starostí a mně, tvému otci, takový zármutek?

‚Směji se,‘ odpověděl Se-Osiris, ‚protože tvé starosti nejsou žádnými starostmi, ale darem bohů, který má Egyptu přinést velkou slávu a pokořit pyšného panovačného etiopského krále a jeho čaroděje. Přestaň se trápit. Přečtu zapečetěný dopis.

Setna vyskočil a pátravě pohlédl na malého chlapce, který před ním stál tak sebevědomě.

„Vím, že máš velké kouzelnické schopnosti, můj synu,“ řekl. „Ale jak si mohu být jistý, že až budeme stát před faraonem, skutečně dokážeš přečíst to, co je napsáno na zapečetěném svitku papyru?

„Jdi do svého pokoje, kde jsou uloženy tvé spisy,“ odpověděl Se-Osiris. „Vyber si libovolný papyrus, který se ti líbí, zapečetí ho, pokud ještě není zapečetěný, a já ti ho přečtu, aniž bych ti ho vzal z ruky.

Setna vyskočil a přinesl papyrus ze své pracovny. Se-Osiris přečetl, co na něm bylo napsáno, zatímco ho jeho otec stále držel srolovaný a zapečetěný voskem.

Příštího dne faraon Ramesse znovu svolal svůj dvůr. Když se všichni shromáždili, přikázal velkovezírovi, aby před něj přivedl Etiopana se zapečetěným dopisem.

Obrovitý čaroděj hrdě vpadl do sálu a sotva kývl na největšího ze všech faraonů, pozvedl svitek papyru a zvolal: „Králi Egypta, nech své mágy přečíst, co je napsáno v tomto zapečetěném dopise – nebo uznej, že etiopská magie je větší než magie egyptská!

„Setno, můj synu,“ řekl faraon, „ty jsi největší mág v Egyptě; buď rád, že můžeš odpovědět tomuto drzému barbarovi, kterého, kdyby nebyl poslem, bych utloukl pruty.

„Ó faraóne – život, zdraví, síla ti budiž!“ odpověděl Setna. ‚Takový pes, jako je tento, který nemá úctu k dobrému bohu faraonu Ramesse Usima-resovi, není hoden toho, aby se postavil proti kouzelníkovi plnému let a moudrosti. Ale můj syn Se-Osiris, který je ve svých dvanácti letech již dostatečně zběhlý v tajných naukách, aby se mu mohl postavit, přečte jeho dopis.

Po celém dvoře se rozlehl šum a drobné vlnění smíchu, když malý chlapec postoupil po jedné straně faraonova trůnu a sestoupil k obrovitému Etiopanovi, který stál zachmuřeně u paty pódia se zapečetěným dopisem, který držel v pravé ruce.

„Ó faraone, můj dědečku, život, zdraví, síla ti budiž!“ řekl Se-Osiris jasným hlasem, který všichni slyšeli. „Zapečetěný svitek v rukou tohoto čaroděje vypráví o urážce, kterou způsobil ten, kdo držel bič a křivák, ten, kdo nosil dvojitou korunu – egyptský faraon, který seděl tam, kde ty sedíš, před pěti sty lety.

„Vypráví o králi, který vládl tak, jako dnešní král vládne Etiopanům. Jednoho dne seděl ve svém mramorovém letohrádku u řeky Nil daleko na jihu. Mezi sloupy za ním byla mříž z ebenového dřeva a byla porostlá tak hustě vonícími popínavými rostlinami, že vypadala jako hustý živý plot. Ve stínu za ní seděli jeho největší mágové a hovořili spolu, a když král nečinně naslouchal jejich slovům, zaslechl, jak první z nich říká: „Ve zbrani se možná Egyptu nepostavíme, ale v magii jsme jistě pány faraona, našeho vládce, i celého jeho lidu. Vždyť i já bych dokázal nad celou egyptskou zemí přivolat velkou tmu, která by trvala tři dny.“

‚ „To je pravda,“ řekl další kouzelník. „Já bych například mohl na Egypt přivolat nákazu, která by zničila jeho úrodu na jedno roční období.“ řekl.

A tak pokračovali a každý z nich vyprávěl o pohromě, kterou by mohl na Egypt přivolat, až nakonec hlavní etiopský mág řekl: „Pokud jde o toho faraónova psa, který si říká náš vládce, mohl bych ho sem přivést pomocí kouzel a způsobit, aby byl před zraky všeho lidu zbit pěti sty ranami prutem. Ano, mohl bych to udělat a odnést ho zpět do jeho paláce v Egyptě, a to vše během pěti hodin.“

„Když to král uslyšel, svolal před sebe kouzelníky a řekl jejich náčelníkovi: „Synu Tnahsitův, slyšel jsem tvá slova. Učiníš-li egyptskému faraónovi, jak jsi řekl, dám ti větší odměnu, než jakou kdy dostal kterýkoli kouzelník.“ „Ať je to cokoli,“ řekl.

„Syn Tnahsitův se před ním poklonil a ihned se pustil do svých kouzel. Vyrobil z vosku nosítka a čtyři nosiče, pronesl nad nimi slova moci, vdechl jim dech života a přikázal jim, aby spěchali do Egypta a přivedli faraona do Etiopie během temných hodin oné noci.“ „A co se stalo?“ zeptal se.

Když Se-Osiris dočetl v zapečetěném dopise až sem, obrátil se „k Etiopanovi a řekl: ‚Tato slova, která jsem přečetl, nejsou snad zapsána v zapečetěném svitku, který držíš v rukou? Odpověz pravdivě, nebo ať tě Amen-Ra odstřelí tam, kde stojíš!

Etiopan se před Se-Osirisem uklonil a odtušil: „Tato slova jsou tam skutečně napsána, můj pane.

A tak Se-Osiris pokračoval ve čtení z listiny na šupinách: „Vše se stalo tak, jak syn Tnahsitův slíbil. Faraon byl zvednut ze svého královského lože v Thébách, převezen do Etiopie, veřejně zbit královskými služebníky pěti sty ranami a opět odvezen zpět, to vše během pěti hodin. Druhý den ráno se probudil s velkými bolestmi a stopy po prutech na zádech mu prozradily, že to nebyl sen.

‚Faraon tedy svolal svůj dvůr, povolal před sebe své kouzelníky a vyprávěl jim o hanbě, která se stala.

‚ „Toužím po pomstě etiopskému králi,“ zakončil, „a po pomstě jeho kouzelníkům. Kromě toho si přeji, aby egyptská země a božská osoba jejího faraona byly chráněny před těmito barbary a jejich zlou a urážlivou magií.“

‚Tehdy se před ním faraonův hlavní mág, egyptský cherheb, sklonil a zvolal: „Ó faraone – život, zdraví, síla ti budiž! – Nemůže se stát, aby tato zloba Setových synů, kteří sídlí v Núbii a Etiopii, pokračovala proti tvému božskému majestátu. Dnes v noci vyhledám radu Thóta, boha moudrosti a magie, v jeho velkém chrámu a zítra si buď jist, že budu mít kouzlo, které přinese pomstu i ochranu.“

‚A tak Chéreb té noci spal v chrámu a Thoth s hlavou ibise přišel, postavil se nad jeho lůžko a poučil ho o všem, co je třeba udělat pro čest Egypta a ochranu dobrého boha jejího faraona.

Té noci nenavštívili královský palác žádní etiopští nosiči, ale následující noc přišli znovu, aby odnesli faraona do Etiopie a tam ho přede všemi barbary zbili. Ale kouzla, kterým moudrý Thoth naučil egyptského Kherheba, byla tak silná, že jejich kouzla byla marná. Mohli jen stát a blábolit v královské ložnici: nedokázali ani tak zvednout ruce, aby faraona zvedli na kouzelné nosítko. Zanedlouho se vytratili a v Egyptě je už nikdo nespatřil.

„Když se však příštího rána Cheréb dozvěděl, co se stalo ve faraonově ložnici, nesmírně se zaradoval. A hned se pustil do přípravy vlastního kouzelného nosítka se čtyřmi nosiči, kteří ještě té noci vynesli etiopského krále na velké náměstí před chrámem Amen-Ra v Thébách a nechali ho zbít pěti sty údery prutem před zraky všeho tam shromážděného lidu.

„Ráno se etiopský král probudil ve svém paláci rozbolavělý a rozrušený. Okamžitě poslal pro syna Tnahsitova a požádal ho, aby našel kouzlo, které ho ochrání před egyptskými mágy a přinese faraonovi pomstu.

Syn Tnahsitův však nemohl nic udělat. Třikrát byl etiopský král odveden do Théb a před zraky všeho lidu zbit. Pak se pokořil před slávou dobrého boha Faraona a už nebyl bit. Nechal však Tnahsitova syna vyhnat ze svého paláce s mnoha kletbami: „Za života i po smrti ať bloudíš po zemi, dokud nepřineseš pomstu Egyptu, jeho faraonovi a jeho kouzelníkům – a dokud nedokážeš, že existuje kouzlo větší než kouzla kouzelníků z Khemu.“

Se-Osiris pak ukázal na zapečetěný dopis a řekl: „Etiopane, nejsou tato slova, která jsem přečetl, napsána ve svitku papyru, který držíš, stále zapečetěný, ve svých rukou? Odpověz pravdivě, nebo tě Amen-Ra odstřelí tam, kde stojíš.

Etiopan padl na kolena a zvolal: „Tato slova jsou tam skutečně napsána, mocný mágu!

Pak byla pečeť rozlomena a dopis byl nahlas přečten před faraonem a celým jeho dvorem. A slova v dopise byla stejná jako slova, která přečetlo Se-Osirisovo zázračné dítě, jen při čtení vzdal faraonovi patřičnou poctu a o etiopských barbarech mluvil tak, jak se sluší a patří.

Poté Etiopan pokorně řekl: „Mocný faraone, pane Egypta a vládce Etiopie, mohu odtud odejít v pokoji?“ „Ano,“ odpověděl faraon.

Se-Osiris však rychle promluvil a řekl: „Ó faraone – život, zdraví, síla ti budiž! – Tento čaroděj, který před tebou klečí, má v sobě Ba syna Tnahsitova. Ano, je to ten čaroděj, který před pěti sty lety způsobil takovou hanbu tomu, kdo seděl na trůnu Dvou zemí a držel bič a křivák. Není snad správné, aby se bitva mezi magií Etiopie a magií Egypta odehrála až do konce tady a teď před vašima očima?

Faraon Ramesse Veliký pokýval hlavou a dotkl se žezlem svého vnuka, podivuhodného dítěte Se-Osirise, a řekl: „Dnešní Kherhebe, dokonči to, co Kherheb před pěti staletími začal. Pak na obrovitého Etiopana zvolal: „Černý pse z jihu, máš-li kouzla, která se mohou měřit s kouzly Egypta, ukaž je hned!

Etiopan se chmurně zasmál. „Bílý pes severu!“ zvolal. „Vzdoruji ti! Mám k dispozici takovou magii, že tě Seth brzy přijme za svého a Apep, požírač duší, bude brzy hodovat na Ba toho, kdo byl kdysi egyptským faraonem. Hleď!

Etiopan mávl zapečetěným svitkem jako hůlkou, ukázal na podlahu před faraonem a zamumlal velké slovo moci.

Vzápětí se vztyčil mohutný had, který hlasitě syčel, jeho rozvětvený jazyk zlověstně mrskal.

Faraon se s výkřikem přikrčil. Se-Osiris se však vesele zasmál, a když zvedl ruku, obrovská kobra se zmenšila na malého bílého červa, kterého vzal mezi palec a první prst a vyhodil z okna.

Etiopan vyjekl vzteky, mával rukama a plival přitom kletby smíšené se zaklínadly. Najednou se na velkou síň snesl mrak temnoty, černý jako půlnoc v hrobce a hustý jako kouř hořících těl.

Se-Osiris se však znovu rozesmál. Pak vzal temnotu do dlaní, rozdrtil ji, až nebyla větší než koule, jakou dělají děti z tmavé hlíny u Nilu, a vyhodil ji z okna.

Potřetí mávl Etiopan rukama a tentokrát zařval, jako by se nad ním už zavřely Apepovy čelisti. Vzápětí z podlahy vyskočil obrovský plamen zuřivého ohně a postupoval vpřed, jako by chtěl pohltit faraona a všechny, kdo stáli vedle něj na královském pódiu.

Ale Se-Osiris se potřetí zasmál. Pak foukl do plamene, ten se stáhl a ovinul se kolem Etiopana. Ozval se jeden velký výkřik a pak se plamen zmenšil a zhasl jako svíčka, když shoří všechen vosk.

Na podlaze před faraonem ležela jen malá hromádka popela a Se-Osiris tiše řekl: „Sbohem synu Tnahsitův! Kéž jeho Ba navždy přebývá jinde a nepřijde už trápit Egypt ani urážet dobrého boha Faraona – život, zdraví, síla mu budiž!