Příběh Utgarda-Loki

Když Thor a Loki cestovali daleko od Asgardu na Thorově voze taženém kozou, zastihla je noc a oni byli přijati v domě sedláka a jeho rodiny.

Aby se Thor hostitelům odvděčil za jejich pohostinnost, nabídl jim k večeři své kozy, protože věděl, že je poté může oživit a nebude na tom tratit. Po jídle položil Thor kozí kůže na podlahu a svým hostitelům nařídil, aby na kůže položili kosti poté, co z nich bude vybráno maso.

Hospodář měl dvě děti: chlapce jménem Thjalfi a dceru jménem Roskva. Navzdory pokynům boha hromu Thjalfi rozlomil jednu kost z kozí nohy, aby z ní vysál morek, a pak ji položil na kůži k ostatním.

Když se Thor následujícího rána probudil, posvětil kozí kůže a kosti svým kladivem, načež kozy znovu ožily. Jedna z nich však měla chromou zadní nohu. Thor okamžitě vytušil, proč tomu tak je, a rozzuřil se na sedláka a jeho rodinu natolik, že by je všechny na místě zabil, kdyby mu sedlák nenabídl své děti, Thjalfiho a Roskvu, aby mu sloužili. Thor přijal a spolu s Lokim a dětmi se vydal pěšky dál, přičemž postižené kozy nechal za sebou.

Cílem výpravy bylo dosáhnout Jotunheimu, země obrů. Překročili oceán a hustý, spletitý les. Právě když se stmívalo, došli k obrovské síni. Uvnitř nikoho nenašli, a tak se rozhodli, že tam přenocují.

Probudilo je velké zemětřesení. Vyběhli ven a našli spícího obra, jehož chrápání způsobilo dunění a otřesy země. Thor, který obry nenáviděl, sevřel své kladivo a rozhodl se tohoto svého jistého nepřítele porazit. Obr se však v poslední chvíli probudil a zdálo se, že ho pohled na Thora a jeho společníky rozveselil nebo alespoň pobavil. Obr se představil jako Skrymir (staroseversky Skrýmir, „chlubil se“), ale řekl, že už dobře ví, komu se představuje.

Skrýmír zvedl svou rukavici, velkou síň, v níž Thor a jeho družina v noci spali, a navrhl jim, aby je doprovodil na jejich cestě. S tím bůh souhlasil a vydali se na cestu lesy a přes kopce.

V noci se ukryli pod úctyhodným dubem. Skrymir nesl všechny jejich zásoby ve svém vaku, a když obr usnul a úkol otevřít vak připadl Thorovi, zjistil bůh, že není schopen rozvázat obrův uzel. To Thora tak rozzlobilo, že udeřil dřímajícího Skrymira do čela a doufal, že ho zabije. Obr se klidně probudil a zeptal se, zda mu na hlavu nespadl list.

Později v noci se obrovo chrápání rozléhalo tak hlasitě, že se ozývalo údolím jako hrom. Thor, rozčilený jeho neschopností usnout a touhou obra stejně zabít, se ho pokusil podruhé udeřit do hlavy. Ale stejně jako předtím se Skrymir probudil a zeptal se, jestli mu na hlavu nespadl žalud.

Těsně před svítáním se Thor rozhodl, že se pokusí ještě jednou ukončit Skrymírův život. Probuzený obr se však zeptal, zda nad ním nezakokrhali nějací ptáci a nevytřásli mu na obličej trochu hlíny z větví.

Skrýmir se od Thora a jeho společníků vzdálil a družina se tlačila dál k hradu zvanému Utgard.

Kolem poledne dorazili cestovatelé k cíli. Brána byla zamčená a nebyl tam nikdo, kdo by ji otevřel, ale Thor a ostatní zjistili, že se do velmi velkých prostor mezi mřížemi brány vejdou docela snadno. Jakmile vstoupili dovnitř, našli síň, kde seděli muži kteří jedli a pili. Mezi nimi byl i král tohoto hradu, obr Utgarda-Loki , který okamžitě poznal své nové hosty a začal se jim posmívat kvůli jejich malé velikosti.

Ve snaze zachránit důstojnost svou i svých společníků Loki hrdě prohlásil, že nikdo jiný na tomto hradě nedokáže jíst rychleji než on. Utgarda-Loki ho vyzval, aby tuto chloubu dokázal tím, že se zúčastní soutěže s jedním z přítomných mužů, který se jmenoval Logi (staroseversky Logi, „oheň“). Bylo před ně postaveno koryto s masem, na jehož jednom konci stál Loki a na druhém Logi, a oni měli zjistit, kdo dříve dosáhne středu. Setkali se uprostřed ve stejnou chvíli, ale zatímco Loki snědl všechno maso mezi koncem a středem, Logi snědl maso, kosti, a dokonce i samotné koryto! Loki jasně prohrál.

Thjalfi, který byl nesmírně rychlý běžec, se pak nabídl, že bude závodit s kýmkoli na hradě. Utgarda-Loki ho vyvedl na závodní dráhu a určil jednoho Hugiho (staroseversky Hugi, „Myšlenka“), aby s ním závodil. Než Hugi doběhl do cíle, měl před Thjalfim takový náskok, že se zdvojnásobil, aby se setkal se svým soupeřem. Závodili podruhé a Hugi opět porazil Thjalfiho. Přesto závodili potřetí, ale Thjalfimu se dařilo ještě hůř; když Hugi doběhl do cíle, byl stále v polovině trati.

Thor pak vyzval všechny na hradě k soutěži v pití, v čemž byl neméně zdatný. Utgarda-Loki nechal jednoho ze svých sluhů přinést roh, z něhož prý pili jeho muži. Když ho položili před Thora, Utgarda-Loki mu oznámil, že kdo dokáže roh vypít na jeden zátah, je považován za skvělého pijáka, kdo to zvládne za dva, je považován za poctivého, ale nikdo z jeho družiny není tak špatný piják, aby ho nedokázal vypít za tři.

Thor pil mohutně, ale než si musel udělat pauzu na nadechnutí, hladina alkoholu v rohu sotva klesla. Dal si tedy druhý pokus, napínal se a hltal, dokud mu nedošel dech. Tentokrát hladina znatelně klesla, ale větší část rohu stále zůstávala. Třetí napití bylo ještě hrozivější než předchozí dvě, ale nakonec mu toho ještě hodně zbylo. V tu chvíli už však Thor nemohl pít dál a vzdal to.

Pak Utgarda-Loki navrhl, aby se Thor pokusil kočku jednoduše zvednout ze země, ale ukázalo se, že ani toho není schopen.

Rozzuřený Thor vyzval kohokoli na hradě, aby s ním zápasil. Utgarda-Loki uraženě určil stařenu Elli (staroseversky Elli, „Věk“), která byla jednou z jeho služebnic. Velký bůh však prohrál i tento souboj.

Poté Utgarda-Loki rozhodl, že už se žádné další soutěže konat nebudou, a společnost strávila noc na hradě.

Ráno vstali a připravili se k odchodu. Když je Utgarda-Loki vyvedl z hradu, svěřil se jim, co se vlastně při jejich soutěžích odehrálo, a řekl Thorovi: „Teď, když jste opustili můj hrad, dohlédnu na to, abyste do něj už nikdy nevstoupili. Uzel na mém vaku s proviantem, který se vám téměř podařilo rozvázat, byl vykovaný ze železa. Odrazil jsem údery, které ses mi pokusil zasadit svým kladivem; místo mé tváře jsi zasáhl svah hory a vyryl do něj tři zející údolí. Kdybys mě udeřil, byl bych na místě mrtvý.

„Loki se v soutěži v pojídání pozoruhodně dobře držel, protože jeho soupeřem nebyl nikdo jiný než samotný oheň. Stejně tak to bylo i s Thjalfim – závodil s myšlenkou, kterou snad nikdo nikdy nedokáže předehnat. Vzdálený konec rohu, z něhož jsi pil, byl spojen s mořem a my jsme se skutečně velmi obávali, že ho vypiješ celý. Až znovu přejdeš moře, uvidíš, jak moc jsi snížil jeho hladinu. Můj kocour byl vlastně midgardský had, kterého se vám podařilo vyzdvihnout z oceánu na oblohu. A nakonec jsi zápasil se stářím a trvalo ti dlouho, dlouho, než jsi padl.

„Teď, pro své i naše dobro, odejdi a už se nikdy nevracej.“

Thora tato ponižující lest tak rozzlobila, že pozvedl své kladivo a chystal se Utgarda-Lokiho zabít a jeho hrad rozbít na kusy. Když se však otočil, aby tak učinil, nespatřil žádného obra ani hrad – jen rozlehlou, prázdnou pláň.