Sedmiletý hladomor

V osmnáctém roce vlády krále Tchesera (třetího krále třetí dynastie) vládl celé jižní oblasti, ostrovu Elephantine a oblasti Núbie vysoký úředník Mater. Král poslal Materovi depeši, v níž ho informoval, že je ve velkém zármutku kvůli zprávám, které mu přinesli do paláce, když seděl na trůně, a protože již sedm let nedošlo k uspokojivému zaplavení Nilu. V důsledku toho bylo obilí všeho druhu velmi málo, zelenina a zahradní plodiny všeho druhu se nedaly sehnat a lidé měli vlastně velmi málo jídla a byli v takové nouzi, že lidé okrádali své sousedy. Muži chtěli vyjít ven, ale nemohli tak učinit pro nedostatek sil; děti volaly po jídle, mladí muži se hroutili z nedostatku potravy a duše starců byly zdrceny na zem a pokládaly se na zem, aby zemřely.

V této strašné tísni si král Tcheser vzpomněl na boha Imhotepa, syna Ptaha z Jižní stěny, který, jak se zdá, kdysi Egypt z podobné pohromy vysvobodil, ale protože jeho pomoc už nepřicházela, požádal Tcheser svého místodržícího Matera, aby mu řekl, kde Nil pramení a který bůh či bohyně je jeho poručníkem.

V odpověď na tuto depeši se Mater okamžitě vydal ke králi a podal mu informace o věcech, na které se ho vyptával. Sdělil mu, že nilská záplava vytéká z ostrova Elephantine, na němž stálo první město, které kdy existovalo; z ní vystoupilo Slunce, když vyšlo, aby darovalo život člověku, a proto se také nazývá „Dvojnásobně sladký život“. Místo na ostrově, z něhož řeka vyvěrala, byla dvojitá jeskyně Qerti, která byla přirovnávána ke dvěma prsům, z nichž se vylévaly všechny dobré věci; tato dvojitá jeskyně byla vlastně „pohovkou Nilu“ a bůh Nilu z ní bděl, dokud se nepřiblížilo období záplavy, a pak se vyřítil jako čilý mladík a naplnil celou zemi. V Elefantině se vznesl do výšky osmadvaceti loktů, ale v Diopolis Parva v deltě se vznesl jen do výšky sedmi loktů. Strážcem této záplavy byl Khnemu a byl to on, kdo hlídal dveře, které ji zadržovaly, a kdo v pravý čas odtahoval závory.

Mater dále pokračoval popisem Khnemuova chrámu v Elefantině a svému královskému pánovi sdělil, že dalšími bohy v něm jsou Sopdet (Sothis), Anqet, Hapi, Shu, Geb, Nut, Osiris, Horus , Isis a Nefthys, a poté vyjmenoval různé produkty, které se v okolí nacházejí a z nichž by se měly Khnemuovi přinášet oběti. Když král uslyšel tato slova, přinesl bohu oběti a vzápětí se odebral do jeho chrámu, aby před ním přednesl prosbu.

Nakonec se před ním Khnemu objevil a řekl: „Já jsem Khnemu Stvořitel. Mé ruce spočívají na tobě, aby chránily tvou osobu a učinily tvé tělo zdravým. Dal jsem ti tvé srdce… Já jsem ten, který stvořil sám sebe. Já jsem prapůvodní vodní propast a já jsem Nil, který vyvěrá podle své vůle, aby pro mne dal zdraví těm, kdo se lopotí. Já jsem vůdce a ředitel všech lidí, Všemohoucí, otec bohů, Šu, mocný vládce země.“

Nakonec bůh slíbil, že Nil bude každoročně stoupat jako za starých časů, a popsal dobro, které zemi postihne, až učiní konec hladomoru. Když Chnemu přestal mluvit, král Tcheser si vzpomněl, že si bůh stěžoval, že se nikdo neobtěžuje opravit jeho svatyni, ačkoli poblíž leží hojnost kamene, a okamžitě vydal výnos, v němž nařídil, aby byly určité pozemky na obou stranách Nilu poblíž Elefantiny vyčleněny pro obdarování Chnemuova chrámu a aby byla z každého produktu v okolí vybírána určitá daň, která by byla věnována na udržování božího kněžstva; původní text výnosu byl napsán na dřevě, a protože nebyl trvanlivý, král nařídil, aby byl jeho opis vytesán na kamennou stélu, která měla být umístěna na viditelném místě.

Vysvětlivka

Jeho vztahy s ostatními bohy byly zmatené v důsledku prolínání a střídání rolí v průběhu egyptských dějin. Byl úzce spojen s Anubisem, který byl původně součástí hermopolského Ogdoadu a začal být vnímán jako jeho syn. Byl však také spojován s bohem Šu z heliopolské Enneady epitetem „ten, který oddělil nebe od země“. Když se obě teologie spojily a Anubis uvolnil místo Osiridovi, vyvinula se představa, že Osirid je Anubisovým otcem (ačkoli jeho matkou se obecně nepopisovala Osiridova manželka Isis, ale spíše její sestra Nefýthys). Aby se situace ještě více zkomplikovala, Wepwawet byla někdy nazývána „synem Isidy“ a ztotožňována s Horem (a tedy faraonem), ačkoli podle heliopolské tradice byla také považována za Šuovu vnučku a Anubisovu nevlastní matku.

Není řečeno, zda Khnemu svůj slib Tscherovi dodržel, ale můžeme předpokládat, že ano. Výše shrnutá forma vyprávění o sedmiletém hladomoru není starší než ptolemaiovské období, ale námět patří do mnohem starší doby a velmi pravděpodobně představuje tradici, která pochází z rané říše.