Baldr

Baldur je v severských mýtech světlý a milovaný syn Ódina a Frigg, zosobnění krásy, čistoty a spravedlnosti. Sídlí v Breiðabliku, kde nic nečistého nesmí přebývat. Jeho tragická smrt, způsobená větvičkou jmelí, je předzvěstí Ragnaröku. Po zkáze světa se však má údajně vrátit z mrtvých a pomoc obnovit či vytvořit svět nový.

Původ a postavení

Baldur patří mezi Ásy. Staroseverské prameny jej popisují jako nejjasnější z bohů. V Eddách je Baldur literárním středem morální dokonalosti – moudrý, laskavý a nestranný.

Rodina a vztahy

Baldrovou manželkou je Nanna, jejich syn Forseti je bohem práva a smíru. Bratry jsou mj. Höðr, který Baldra nechtěně zabije, a posel Hermóðr, jenž se na Sleipnirovi vydá do Hel vyjednat Baldrovo navrácení. Rodiče: Ódin a Frigg.

Hlavní motivy a příběhy

Baldra začnou tísnit zlé sny. Frigg proto vyžádá přísahu ode všech věcí, že mu neublíží, opomene však jmelí. Loki na to přijde, ze jmelí zhotoví šíp/oštěp a navede slepého Höðra, aby se „zábavy“ s vrháním na neporanitelného Baldra také zúčastnil. Jmelí Baldra smrtelně zasáhne a Ásgard upadne do hlubokého smutku.
Ódin vyšle Hermoda do podsvětí. Hel stanoví podmínku: Baldur se vrátí, pokud za něj zapláče vše živé i neživé. Všichni pláčou, až na bytost jménem Þökk (v tradičním výkladu Loki v přestrojení), a proto Baldur zůstává v Helheimu.
Baldrovo žehnání: tělo je položeno na loď Hringhorni, obrkyně Hyrrokkin ji odrazí do moře; Thor posvětí hranici, Nanna žalem zemře a je položena vedle manžela. Na hranici je položen i Ódinův prsten Draupnir.

Baldur a Ragnarök

V proroctví Völuspá Baldrova smrt zahajuje sešup ke konci věku. Po Ragnaröku se ale „pole sama urodí“ a Baldur s Höðrem mají společně přebývat v obnoveném světě.

Kult a prameny

Jistý samostatný kult Baldra v archeologii doložen není: neznáme chrámy, amulety ani toponyma, která by se dala bezpečně spojit právě s ním. Za to je Baldur výrazně přítomen v literatuře:
– Poetická Edda: Baldrs draumar, Völuspá.
– Prozaická Edda (Snorri): Gylfaginning – plná verze mýtu (přísahy, jmelí, Hermodova jízda, pohřeb).
– Saxo Grammaticus podává odlišnou, „zlidštěnou“ verzi, která ukazuje, že příběh koloval i v různých variantách.