IdunN

Iðunn je v severské mytologii tichou, ale naprosto klíčovou postavou. V rukou nosí zlatá jablka, díky nimž Ásové zůstávají svěží a silní až do dne Ragnaröku. Je manželkou skaldského boha Bragiho a její jméno se překládá jako „vždy mladá“ či „obnovitelka“, což přesně vystihuje její poslání: pečovat o trvalé omlazování božského rodu.

Idunn je v příbězích klidná, praktická ochránkyně zásoby jablek. Nejznámější pověst líčí krizi, kdy o ni Ásgard přišel. Obr Thjazi ji pomocí Lokiho lsti vylákal za hradby a odnesl do své horské síně. Jakmile zmizela, bohové začali před očima šedivět a slábnout. Podezření padlo na Lokiho a donutili ho nápravu zařídit: vypůjčil si sokolí roucho, vletěl k obrům, Idunn kouzlem zmenšil na oříšek a s kořistí uháněl k Ásgardu. Thjazi je jako orel pronásledoval, ale bohové rozžehli u bran oheň; orel do něj vlétl, zřítil se a Idunn byla zachráněna. Jediný kousek jablka a všichni rázem omládli.

Plody, které nosí, nejsou „obyčejná jablka“ v dnešním smyslu. Staré slovo označovalo vzácné ovoce či ořech – důležitá je moc vracet životní sílu. Archeologové našli jablka i v severských hrobech, což naznačuje víru, že ovoce patří k obnově a přechodu do dalšího života. V příbězích se motiv zlatých jablek objevuje i jinde jako dar lásky a plodnosti. Idunn tak stojí na křižovatce dvou významů: je patronkou osobního mládí a zároveň znakem toho, že se svět rok co rok znovu zelená.

V básních je často vidět vedle Bragiho na hostinách bohů. Když se někdo rozohní, bývá to právě ona, kdo uklidňuje situaci. Nevládne hromem ani mečem; její moc je tichá a nepostradatelná. Bez její truhlice se zlatými jablky by Ásgard nevydržel.