Ódin
Ódin je nejvyšší bůh severského panteonu a ústřední postava mytologie starých Seveřanů. Vládne Ásgardu a rodu Ásů. Je bohem moudrosti, války, magie a poezie. Jeho touha po poznání vede k obětem, které podstupuje sám na sobě, a jeho vláda nad padlými válečníky připravuje svět na závěrečnou bitvu Ragnaröku.
Původ a postavení
Ódin je synem Bora a obryně Bestly, vnukem prapředka Búriho. Spolu s bratry Vilim a Vém zabil prvotního obra Ymira a z jeho těla stvořil svět. Prvním lidem Askovi a Emble vdechl se svými bratry život a schopnosti. V čele Ásgardu nese titul Všeotec a je pokládán za otce mnoha bohů i za patrona lidí.
Rodina a vztahy
Manželkou je bohyně Frigg, královna Ásgardu. K jejich dětem patří zejména Baldr a slepý Höðr, dále posel Hermód. S obryněmi má Ódin i další významné syny. S Jörd má hromovládce Thóra. S Gríðr zplodil Vídara, který přežije Ragnarök. S Rind se mu narodil Váli, mstitele Baldrovy smrti. Složité svazky a pokrevní pouta odrážejí spletitost severského božského rodu. V některých příbězích je za Ódinova pokrevního bratra považován i lstivý bůh Loki.
Hlavní motivy a příběhy
Ódinův obraz tvoří především jeho neukojitelná touha po vědění a magii. Za doušek z Mímirovy studny moudrosti obětoval vlastní oko. V jiné epizodě se dobrovolně zavěsil na světový strom Yggdrasil a po devíti nocích utrpení došel zjevení run a tajemství osudu. Další slavný motiv líčí získání medoviny poezie lstí a sváděním, díky čemuž se stal patronem básníků.
Zároveň je Ódin bohem války a smrti. Před bojem vrhá kopí Gungnir nad nepřátelská vojska a určuje, kdo padne. Polovinu padlých si vybírá jako své bojovníky einherjary, které valkýry odvádějí do síně Valhalla. Tam hostí hrdiny a cvičí je k poslední bitvě. Tragédie Baldr je předzvěstí konce světa. V Ragnaröku Ódin padne v souboji s vlkem Fenrirem a jeho smrt je pomstěna synem Vídarem.
„Vím, že jsem visel na větrném stromě devět dlouhých nocí, oštěpem proklát v oběť Ódinovi, sám sobě obětován, na onom stromě, o němž nikdo neví, z kterých kořenů roste.“
— Hávamál, přel. angl.
Atributy a symbolika
Ódin bývá zobrazován jako vousatý jednooký stařec s kloboukem a pláštěm. Jeho zbraní je kopí Gungnir, které nikdy nemine cíl. Jezdí na osminohém koni Sleipnirovi, jenž dokáže cválat všemi devíti světy. Společníky mu jsou havrani Huginn a Muninn, kteří mu nosí zprávy o světě, a vlci Geri a Freki. Zlatý prsten Draupnir se každou devátou noc rozmnožuje a symbolizuje cykly hojnosti. Se jménem Ódina se často spojuje znak valknut, chápán jako znamení padlých a moci nad životem a smrtí.
Kult a historické vnímání
Kult Ódina sahá hluboko do minulosti germánských národů. Byl zvláště silný mezi elitami a válečníky, kteří žádali o přízeň před bitvami a skládali přísahy na jeho jméno. Po christianizaci přetrval v lidové tradici. V evropských pověstech se promítl do motivu Divokého honu. Jeho jméno přežívá i v jazycích. Anglická středa nese název Wednesday, tedy Wodenův den, což připomíná starou rovnost se římským Merkurem.
Badatelé často zdůrazňují dvojí povahu Ódina. Je vládcem a dárcem vítězství, ale také šamanem a hranapřekračujícím mágem, který obětuje čest i tělo pro tajné vědění. John Lindow interpretuje Ódina jako mimořádně paradoxního boha, který sjednocuje vládu, válku, poezii a magii a jehož mýtus o oběti na stromě představuje iniciační vstup k runám a osudu.
- Zajímavosti
- Mnoho jmen: Ódin má více než 200 různých jmen a přízvisek napříč dochovanými prameny. Říkalo se mu např. Woden („pán šílenství“), Grimnir („Maskovaný“), Valföðr („Otec padlých“), Yggr („Postrach“), Bölverkr („Škodiděj“) a celá řada dalších. Velký počet jmen svědčí o jeho významu a různorodých rolích – prameny jej popisují jako boha mnoha tváří.
- Předek králů: Řada středověkých vládců severní Evropy prohlašovala, že pochází z Ódina. Například rodokmeny anglosaských králů (Wessex, Mercie aj.) začínají mytickým Wodenem a také skandinávské ságy uvádějí Ódina jako prapředka královských dynastií.
- Středa – Odinův den: Anglický název středy Wednesday znamená doslova „Wodenův den“, tedy den zasvěcený Ódinovi. Podobně ve švédštině se středa řekne onsdag (Odinův den). Ve starořímském kalendáři tomuto dni odpovídal Dies Mercurii – den boha Merkura, s nímž antičtí autoři germánského Ódina ztotožňovali.
- Divoký hon: Lidové pověsti v germánských zemích vyprávějí o Divoké honbě – strašidelném průvodu duchů a jezdců, kteří se za bouřlivých nocí prohánějí oblohou. V čele této nadpřirozené smečky má cválat právě Ódin (známý též jako Hléspori či Wode), následován dušemi zemřelých válečníků.