Ódin

Ódin je nejvyšší bůh severského panteonu a ústřední postava mytologie starých Seveřanů. Vládne Ásgardu a rodu Ásů. Je bohem moudrosti, války, magie a poezie. Jeho touha po poznání vede k obětem, které podstupuje sám na sobě, a jeho vláda nad padlými válečníky připravuje svět na závěrečnou bitvu Ragnaröku.

Původ a postavení

Ódin je synem Bora a obryně Bestly, vnukem prapředka Búriho. Spolu s bratry Vilim a Vém zabil prvotního obra Ymira a z jeho těla stvořil svět. Prvním lidem Askovi a Emble vdechl se svými bratry život a schopnosti. V čele Ásgardu nese titul Všeotec a je pokládán za otce mnoha bohů i za patrona lidí.

Rodina a vztahy

Manželkou je bohyně Frigg, královna Ásgardu. K jejich dětem patří zejména Baldr a slepý Höðr, dále posel Hermód. S obryněmi má Ódin i další významné syny. S Jörd má hromovládce Thóra. S Gríðr zplodil Vídara, který přežije Ragnarök. S Rind se mu narodil Váli, mstitele Baldrovy smrti. Složité svazky a pokrevní pouta odrážejí spletitost severského božského rodu. V některých příbězích je za Ódinova pokrevního bratra považován i lstivý bůh Loki.

Hlavní motivy a příběhy

Ódinův obraz tvoří především jeho neukojitelná touha po vědění a magii. Za doušek z Mímirovy studny moudrosti obětoval vlastní oko. V jiné epizodě se dobrovolně zavěsil na světový strom Yggdrasil a po devíti nocích utrpení došel zjevení run a tajemství osudu. Další slavný motiv líčí získání medoviny poezie lstí a sváděním, díky čemuž se stal patronem básníků.

Zároveň je Ódin bohem války a smrti. Před bojem vrhá kopí Gungnir nad nepřátelská vojska a určuje, kdo padne. Polovinu padlých si vybírá jako své bojovníky einherjary, které valkýry odvádějí do síně Valhalla. Tam hostí hrdiny a cvičí je k poslední bitvě. Tragédie Baldr je předzvěstí konce světa. V Ragnaröku Ódin padne v souboji s vlkem Fenrirem a jeho smrt je pomstěna synem Vídarem.

„Vím, že jsem visel na větrném stromě devět dlouhých nocí, oštěpem proklát v oběť Ódinovi, sám sobě obětován, na onom stromě, o němž nikdo neví, z kterých kořenů roste.“

— Hávamál, přel. angl.

Atributy a symbolika

Ódin bývá zobrazován jako vousatý jednooký stařec s kloboukem a pláštěm. Jeho zbraní je kopí Gungnir, které nikdy nemine cíl. Jezdí na osminohém koni Sleipnirovi, jenž dokáže cválat všemi devíti světy. Společníky mu jsou havrani Huginn a Muninn, kteří mu nosí zprávy o světě, a vlci Geri a Freki. Zlatý prsten Draupnir se každou devátou noc rozmnožuje a symbolizuje cykly hojnosti. Se jménem Ódina se často spojuje znak valknut, chápán jako znamení padlých a moci nad životem a smrtí.

Kult a historické vnímání

Kult Ódina sahá hluboko do minulosti germánských národů. Byl zvláště silný mezi elitami a válečníky, kteří žádali o přízeň před bitvami a skládali přísahy na jeho jméno. Po christianizaci přetrval v lidové tradici. V evropských pověstech se promítl do motivu Divokého honu. Jeho jméno přežívá i v jazycích. Anglická středa nese název Wednesday, tedy Wodenův den, což připomíná starou rovnost se římským Merkurem.

Badatelé často zdůrazňují dvojí povahu Ódina. Je vládcem a dárcem vítězství, ale také šamanem a hranapřekračujícím mágem, který obětuje čest i tělo pro tajné vědění. John Lindow interpretuje Ódina jako mimořádně paradoxního boha, který sjednocuje vládu, válku, poezii a magii a jehož mýtus o oběti na stromě představuje iniciační vstup k runám a osudu.

  • Zajímavosti
  • Mnoho jmen: Ódin má více než 200 různých jmen a přízvisek napříč dochovanými prameny. Říkalo se mu např. Woden („pán šílenství“), Grimnir („Maskovaný“), Valföðr („Otec padlých“), Yggr („Postrach“), Bölverkr („Škodiděj“) a celá řada dalších. Velký počet jmen svědčí o jeho významu a různorodých rolích – prameny jej popisují jako boha mnoha tváří.
  • Předek králů: Řada středověkých vládců severní Evropy prohlašovala, že pochází z Ódina. Například rodokmeny anglosaských králů (Wessex, Mercie aj.) začínají mytickým Wodenem a také skandinávské ságy uvádějí Ódina jako prapředka královských dynastií.
  • Středa – Odinův den: Anglický název středy Wednesday znamená doslova „Wodenův den“, tedy den zasvěcený Ódinovi. Podobně ve švédštině se středa řekne onsdag (Odinův den). Ve starořímském kalendáři tomuto dni odpovídal Dies Mercurii – den boha Merkura, s nímž antičtí autoři germánského Ódina ztotožňovali.
  • Divoký hon: Lidové pověsti v germánských zemích vyprávějí o Divoké honbě – strašidelném průvodu duchů a jezdců, kteří se za bouřlivých nocí prohánějí oblohou. V čele této nadpřirozené smečky má cválat právě Ódin (známý též jako Hléspori či Wode), následován dušemi zemřelých válečníků.

Podle mýtu přišel Ódin o jedno oko dobrovolně, když ho obětoval výměnou za moudrost. Své oko vhodil do studny vědění střežené Mímirem, aby se mohl napít její vody a získat tak hluboké poznání věcí minulých i budoucích. Chybějící oko je symbolem ceny, kterou zaplatil za moudrost.

Ódin je nejvyšší bůh severské mytologie, vládce Ásgardu a vůdce bohů z rodu Ásů. Vystupuje jako Allfather („Všeotec“), protože je otcem řady dalších bohů. Je bohem války, smrti, moudrosti, kouzel a básnictví. Znázorňován bývá jako jednooký vousatý stařec v plášti, často s kopím a kouzelnými zvířaty po boku.

Tím, že obětoval sám sebe. Devět dní a nocí visel probodnut vlastním kopím na stromě světa Yggdrasilu, než se mu zjevily magické runové znaky a on si osvojil jejich sílu. Díky tomu mohl naučit umění run i ostatní.

Ódinovou manželkou je bohyně Frigg. Je to ochránkyně manželství a rodinného krbu, někdy označovaná za královnu Ásgardu. V mýtech je Frigg vykreslována jako nejdůležitější z Ódinových družek a matka jeho syna Baldra.

Nejproslulejším synem je bůh hromu Thór. Dále k jeho dětem patří například Baldr, miláček bohů; jednooký válečník Týr; slepý střelec Höd; mstitel Vídar; odvážný Váli či posel Hermód.

Jeho dva havrani se jmenují Huginn a Muninn, což znamená „Myšlenka“ a „Paměť“. Každý den obletují svět a nosí Ódinovi zprávy ze všech končin.

Podle proroctví v severských mýtech čeká Ódina v Ragnaröku souboj s obrovským vlkem Fenrirem. V této bitvě Ódin padne – je Fenrirem rozsápán a pohlcen. Jeho smrt ale nebude nevyužita: syn Vídar poté Fenrira zabije, pomstí tím svého otce a přispěje k obnově světa po Ragnaröku.