Thorův souboj s Hrungnirem

Severská mytologie je plná epických střetnutí mezi bohy a obry, a jedním z nejvíce vzrušujících příběhů je souboj mezi Thorem, bohem hromu, a obrem jménem Hrungnir. Tento střet je ilustrací síly Thora a odhodlání obřího Hrungnira a má několik zápletek, které dodávají tomuto příběhu zvláštní kouzlo.

Thor a Hrungnir: Nepřátelství Mezi Bohem a Obrem

Thor, bůh hromu a bojovník proti obrům, byl často konfrontován s různými obry, kteří se snažili ohrozit bohy nebo lidstvo. Hrungnir, obrovský obr s obrovským kamenným srdcem, byl jedním z těch, kteří se pokusili vyzvat Thora. Pohnut obrovskou silou a odvahou, Hrungnir byl přesvědčen, že je schopen porazit boha hromu.

Vznik Souboje

Hrungnir se vydal do Asgardu, říše bohů, a vyzval Thora. Thor se snažil vyhnout souboji a věnoval se jiným záležitostem, ale Hrungnir byl odhodlán donutit ho k souboji. Nakonec se Thora podařilo přimět k souboji, když Hrungnir ohrožoval jeho rodinu.

Souboj na Grjótúnagardar

Souboj mezi Thorem a Hrungnirem se konal na místě nazývaném Grjótúnagardar, které bylo známé svými obrovskými kameny a skalisky.

Thor a Hrungnir začali svůj souboj. Thor používal své kladivo Mjölnir, zatímco Hrungnir měl jako zbraň velký kámen, který byl neobvykle těžký. Během souboje Hrungnir hodil svůj kámen po Thorovi, ale Thor ho zničil svým kladivem, a malé kameny se rozletěly po světě, což vysvětluje, proč jsou v severské krajině často vidět kamenné balvany.

Thor nakonec zvítězil, když zasáhl Hrungnira do hlavy svým kladivem Mjölnir, a Hrungnir se zhroutil. Thor byl však vážně zraněn, protože Hrungnirův kámen ho zasáhl do čela.

Podrobnější popis

Jednoho dne Hrungnira navštívil v Jotunheimu, vlasti obrů, Ódin. Hrungnir boha zprvu nepoznal a místo toho nahlas přemýšlel, kdo by mohl být ten cizinec, jehož kůň dokáže jezdit vzduchem i vodou, jak to viděl dělat při bohově příjezdu. Ódin vsadil hlavu, že jeho kůň – nikdo jiný než osminohý šamanský oř Sleipnir – dokáže předstihnout jakéhokoli koně v Jotunheimu. Hrungnira tato provokace urazila, okamžitě sázku přijal a nasedl na svého vlastního koně Gullfaxiho („Zlatý muž“).

Oba se proháněli bahnem a potoky, přes strmé skalnaté kopce a mezi stromy v hustých lesích. Než si to obr uvědomil, projel branou Asgardu, sídla bohů. A samozřejmě stále ještě nedohnal Odina a Sleipnira. Bohové, zdánlivě v dobré náladě, ho pozvali, aby se s nimi napil.

Poté, co se opil, začal být bojovný a chvástal se, že zabije všechny bohy kromě Freyi a Sif, Thorovy manželky. Tyto dvě krásné bohyně by odnesl s sebou do Jotunheimu. Jediná Freya měla dostatečně pevné srdce, aby mohla dál plnit jeho roh. Pak zařval, že vypije do poslední kapky pivo bohů. Bohy jeho hněv brzy omrzel a poslali pro Thora, který byl jinde a bojoval s jinými obry.

Když Thor dorazil a zjistil situaci, pozvedl své kladivo a připravil se Hrungnira na místě zabít. Bojovný (a přesto, jak můžeme tušit, vnitřně ustrašený) obr obvinil Thora ze zbabělosti, že hodlá zabít někoho, kdo sám není ozbrojen. „Tvé jméno by se těšilo mnohem větší úctě,“ prohlásil obr, „kdybys přijal mou výzvu k souboji.“ Thor nikdy neztratil příležitost získat slávu a prokázat své schopnosti, a tak přijal.

Když nadešel smluvený čas, Hrungnir se vydal na pole poblíž Jotunheimu, kde se měl souboj konat. Měl na sobě kamennou zbroj, mával kamenným štítem a hrozivě mával ve vzduchu kamenem, svou vybranou zbraní. Náhle nad sebou uviděl blesk a uslyšel hromové zadunění a Thor zařval na bojiště. Thor vrhl po obrovi své kladivo a ten po něm mrštil kamenem. Kámen se roztříštil o Thorovo čelo a roztříštil se na kusy, a tak vznikl veškerý křemen na zemi. Thorovo kladivo zasáhlo i Hrungnirovu hlavu, ale tentokrát se roztříštila hlava obra.

Do Thorova čela však uvízl kus Hrungnirova brousku. Thor proto vyhledal čarodějku Grou , která nad kamenem zazpívala kouzla, aby ho z božího čela odstranila. Když Thor ucítil, že se kámen pohnul, řekl čarodějce mnoho radostných věcí, aby ji povzbudil, hlavně to, že se setkal s jejím ztraceným manželem, který se brzy vrátí domů. Když to však Groa slyšela, byla tak dojatá, že zapomněla na své zpěvy a kámen zůstal v Thorově tváři až do jeho smrti v Ragnaroku.