Vývoj Egyptské Mytologie

Vývoj egyptského mýtu je obtížné vysledovat. Egyptologové musí na základě písemných pramenů, které se objevily mnohem později, provádět odhady o jeho nejranějších fázích. Zřejmým vlivem na mýtus je přirozené okolí Egypťanů. Každý den vycházelo a zapadalo slunce, přinášelo světlo do země a regulovalo lidskou činnost; každý rok byl zaplaven Nil, který obnovoval úrodnost půdy a umožňoval vysoce produktivní zemědělství, které udržovalo egyptskou civilizaci. Egypťané tak vnímali vodu a slunce jako symbol života a čas považovali za sérii přírodních cyklů. Tomuto spořádanému modelu neustále hrozilo narušení: nezvykle nízké povodně měly za následek hladomor a vysoké povodně ničily úrodu a budovy. Pohostinné údolí Nilu obklopovala drsná poušť, obývaná národy, které Egypťané považovali za necivilizované nepřátele pořádku. Z těchto důvodů Považovali Egypťané svou zemi za izolované místo stability neboli maaatu, obklopené a ohrožené chaosem. Tato témata – pořádek, chaos a obnova – se v egyptském náboženském myšlení objevují opakovaně.

Dalším možným zdrojem mytologie jsou rituály. Mnohé rituály odkazují na mýty a někdy jsou založeny přímo na nich. Je ale těžké určit, zda se mýty kultury vyvinuly před rituály, nebo naopak. Otázky týkající se tohoto vztahu mezi mýtem a rituálem vyvolaly mnoho diskusí mezi egyptology a učenci náboženství obecně. Ve starověkém Egyptě nejstarší důkazy o náboženských praktikách předcházejí psaným mýtům. Rituály z počátku egyptských dějin obsahovaly jen několik motivů z mýtů. Z těchto důvodů někteří učenci tvrdí, že v Egyptě se rituály objevily dříve než mýty. Protože jsou však včasné důkazy tak řídké, nemusí být tato otázka nikdy vyřešena s jistotou.

Některé mýty mohly být inspirovány historickými událostmi. Sjednocení Egypta za faraónů, na konci předdynastického období kolem roku 3100 př. n. l., učinilo z krále ohnisko egyptského náboženství, a tak se ideologie kralování stala důležitou součástí mytologie. V důsledku sjednocení získali bohové, kteří byli kdysi místními patronskými božstvy, celonárodní význam a vytvořili nové vztahy, které spojily místní božstva do jednotné národní tradice. Geraldine naznačuje, že z těchto vztahů se možná vytvořily rané mýty. Egyptské prameny spojují mýtický svár mezi bohy Hórem a Setem s konfliktem mezi oblastmi Horního a Dolního Egypta, k němuž mohlo dojít v pozdní předdynastické éře nebo v raném dynastickém období.

Po těchto raných časech se většina změn mytologie vyvinula a přizpůsobila již existující modifikaci, místo aby vytvářela nové, i když existovaly výjimky. Mnoho učenců naznačilo, že mýtus o tom, jak se bůh slunce stáhl do nebe a nechal lidi bojovat mezi sebou, byl inspirován rozpadem královské autority a národní jednoty na konci Starého království (c. 2686 př. n. l. – 2181 př. n. l. V Novém království (c. V letech 1550–1070 př. n. l.) vznikly menší mýty kolem božstev jako Yam a Anat, která byla převzata z kanaánského náboženství. Naproti tomu během řeckého a římského období (332 př. n. l. – 641 n. l.) měla řecko-římská kultura jen malý vliv na egyptskou mytologii.