Vzácná medovina

V severské mytologii existuje fascinující příběh o vzácné medovině, která představuje symbol moudrosti a znalosti. Tato medovina byla spojována s jedním z nejmoudřejších a největších bohů, Odinem, a její příběh je významným prvkem severského mýtu. Následující článek se pokusí rozluštit tuto starobylou legendu.

Příběh Vzniku Medoviny

Příběh o vzácné medovině se odehrává v Asgardu, domově bohů v severské mytologii. Podle eddské poezie byl Odin, král bohů a vládce moudrosti, posedlý touhou získat znalosti a moudrost. Toužil po medu, který by mu poskytl nepřekonatelnou moudrost a dovednosti v magii.

Odin však nemohl získat tento med obyčejným způsobem. Proto se rozhodl využít svých schopností a odvahy k tomu, aby získal vzácnou medovinu, která by mu poskytla tolik touženou moudrost.

Získání Moudrosti

Odin, v podobě orla, vzlétl do Midgardu, světa lidí, kde žil trpaslík nazývaný Suttungr, který byl strážcem vzácného medu. Suttungr měl dceru jménem Gunnlöd, která byla střežitelkou medoviny.

Odin však nebyl obyčejný návštěvník. Použil své vědomosti a schopnosti, aby se dostal do Suttungrova doupěte a získal medovinu. Podařilo se mu Gunnlöd svést a získat přístup k medovině.

Symbolika Medoviny

Vzácná medovina, kterou Odin získal, byla nejen lahodná nápoj, ale také zdroj moudrosti a poznání. Tato medovina symbolizovala důležitost znalostí a hledání moudrosti. Odin se stal symbolem touhy po vědění a ochoty obětovat mnoho, aby dosáhl svých cílů.

Podrobnější popis

Na konci války mezi Aesiry a Vaniry zpečetili aesirští a vanirští bohové a bohyně příměří tím, že si odplivli do velké kádě. Ze svých slin vytvořili bytost, kterou pojmenovali Kvasir. Kvasir byl nejmoudřejší člověk, jaký kdy žil; nikdo mu nedokázal položit otázku, na kterou by neměl uspokojivou odpověď. Stal se slavným a cestoval po celém světě a dával rady.

Kvasir byl pozván do domu dvou trpaslíků, Fjalara a Galara. Po jeho příjezdu trpaslíci Kvasira zabili a z jeho krve uvařili medovinu. Tato medovina obsahovala Kvasirovu schopnost rozdávat moudrost a byla vhodně pojmenována Óðrœrir („Míchatel inspirace“). Každý, kdo se jí napil, se stal básníkem nebo učencem.

Když se jich bohové vyptávali na Kvasirovo zmizení, Fjalar a Galar jim řekli, že se Kvasir udusil svou moudrostí.

Oba trpaslíci si zřejmě libovali ve vraždě. Brzy po této události odvezli obra Gillinga na moře a ze spouru ho utopili. Zvuky Gillingovy plačící ženy je dráždily, a tak ji také zabili, tentokrát tak, že jí na hlavu hodili mlýnský kámen, když procházela pod dveřmi jejich domu.

Tato poslední zlomyslnost však trpaslíky dostala do potíží. Když se Gillingův syn Suttung dozvěděl o otcově vraždě, popadl trpaslíky a za odlivu je odnesl na útes, který brzy zasypou vlny. Trpaslíci prosili o život a Suttung jim vyhověl, jen když souhlasili, že mu dají medovinu, kterou uvařili z Kvasirovy krve. Suttung ukryl kádě s medovinou v komnatě pod horou Hnitbjorg, kde pověřil svou dceru Gunnlod, aby na ně dohlížela.

Odinovi, náčelníkovi bohů, který je ve své honbě za moudrostí neklidný a nezastavitelný, se nelíbilo, že je vzácná medovina schovaná pod horou. Přiklonil svou vůli k tomu, aby ji získal pro sebe a pro ty, které považoval za hodné její moci.

V přestrojení za potulného zemědělce se Odin vydal na statek Suttungova bratra Baugiho. Tam našel devět sluhů, kteří sekali seno. Přistoupil k nim, vytáhl zpod pláště brousek a nabídl jim, že jim nabrousí kosy. Ochotně souhlasili a poté se divili, jak dobře jejich kosy sekají seno. Všichni prohlásili, že je to nejlepší brousek, jaký kdy viděli, a každý z nich si ho chtěl koupit. Ódin souhlasil, že jim ho prodá, „ale“, varoval je, „musíte zaplatit vysokou cenu.“ Pak kámen vyhodil do vzduchu a devět z nich se v zápase o jeho chycení navzájem zabilo svými kosami.

Odin pak přistoupil k Baugiho dveřím a představil se jako „Bölverkr“ („Dělník neštěstí“). Nabídl se, že udělá práci za devět služebníků, kteří se, jak vyprávěl, toho dne tak podle zabili ve sporu na poli. Jako odměnu požadoval doušek Suttungovy medoviny.

Baugi odpověděl, že medovinu nemá pod kontrolou a že Suttung ji žárlivě střeží, ale že pokud Bölverkr skutečně dokáže vykonat práci devíti mužů, pomůže zdánlivému sedlákovi dosáhnout jeho přání.

Na konci vegetačního období Odin splnil svůj slib, který dal obrovi, a ten souhlasil, že ho doprovodí k Suttungovi, aby se na medovinu zeptal. Suttung však odmítl. Převlečený bůh připomněl Baugimu jejich dohodu a přesvědčil obra, aby mu pomohl získat přístup do Gunnlodova příbytku. Oba se vydali do části hory, o které Baugi věděl, že je nejblíže podzemní komnatě. Odin vytáhl ze svého pláště vrták a podal ho Baugimu, aby se s ním mohl provrtat skálou. Obr tak učinil a po dlouhé práci oznámil, že díra je hotová. Odin do díry foukl, aby si Baugiho tvrzení ověřil, a když mu skalní prach foukl zpátky do obličeje, věděl, že mu jeho společník lhal. Podezřívavý bůh pak přikázal obrovi, aby dokončil, co začal. Když Baugi podruhé prohlásil, že díra je hotová, Ódin do ní znovu foukl. Tentokrát se dírou prohnaly trosky.

Odin poděkoval Baugimu za pomoc, změnil svou podobu na hada a vlezl do díry.

Jakmile byl uvnitř, vzal na sebe podobu okouzlujícího mladíka a zamířil k místu, kde Gunnlod hlídal medovinu. Získal si její přízeň a vymohl si od ní slib, že pokud s ní bude spát tři noci, dopřeje mu tři doušky medoviny. Po třetí noci se Odin vydal k medovině, která byla ve třech kádích, a vypil obsah každé kádě jedním douškem.

Odin pak znovu změnil svou podobu, tentokrát na orla, a s kořistí v hrdle odletěl k Asgardu, nebeské pevnosti bohů. Suttung tuto lest brzy odhalil, vzal na sebe podobu jiného orla a odletěl Odina pronásledovat.

Když bohové spatřili svého vůdce, jak se blíží se Suttungem v těsném závěsu, postavili na okraj své pevnosti několik plavidel. Odin dorazil do sídla svých spolubojovníků dříve, než ho Suttung mohl dostihnout, a obr se v úzkosti stáhl. Když Odin přišel k nádobám, vyvrhl do nich medovinu. Při tom mu však ze zobáku vypadlo několik kapek do Midgardu, světa lidí, který se nacházel pod ním. Tyto kapky jsou zdrojem schopností všech špatných a průměrných básníků a učenců. Skuteční básníci a učenci jsou však ti, kterým Ódin svou medovinu rozdává osobně a s péčí.