Země mrtvých

Jedinou návštěvu Duatu, o níž se dochovaly záznamy, vykonal Se-Osiris, zázračný dětský kouzelník, který přečetl zapečetěný dopis, a jeho otec Setna, syn faraona Ramesse Velikého.

Jednoho dne stáli v okně paláce v Thébách a pozorovali dva pohřby na cestě na Západ. První byl pohřeb bohatého muže: jeho mumie byla uzavřena v dřevěné skříni vykládané zlatem; oddíly služebníků a truchlících ho nesly k pohřbu a nesly dary do hrobky, zatímco vpředu i vzadu kráčelo mnoho kněží, kteří zpívali chvalozpěvy bohům a přednášeli velká jména a slova moci, jež bude potřebovat na své cestě Duatem. – Druhým pohřbem byl pohřeb chudého dělníka. Jeho dva synové nesli prostou dřevěnou schránku: vdova a snachy byly jedinými truchlícími.

„Nuže,“ řekl Setna, když sledoval oba pohřby, jak sestupují dolů, kde na ně čekaly lodě, aby je převezly přes Nil, „doufám, že můj osud bude osudem bohatého šlechtice, a ne chudého dělníka.

„Naopak,“ řekl Se-Osiris, „modlím se, aby osud chudáka byl tvůj, a ne osud bohatého člověka!

Setnu synova slova velmi ranila, ale Se-Osiris se je pokusil vysvětlit: „Ať už jsi zde viděl cokoli, záleží jen na máločem ve srovnání s tím, co se těm dvěma přihodí v Osirisově soudní síni. Dokážu ti to, pokud se mi svěříš. Znám slova moci, která otevírají všechny brány: Mohu uvolnit tvé i mé Ba – naše duše, které pak mohou odletět do Duatu, světa mrtvých, a vidět vše, co se tam děje. Pak zjistíš, jak rozdílné jsou osudy tohoto bohatého člověka, který během svého života konal zlo, a tohoto chudáka, který konal jen dobro.

Setna se naučil věřit všemu, co to podivuhodné dítě řeklo, aniž by se tomu divil, a nyní souhlasil, že svého syna do Duatu doprovodí, i když věděl, že taková výprava bude nebezpečná: jakmile tam totiž jednou budou, možná se už nebudou moci vrátit.

A tak se princ s malým chlapcem vydali do svatyně Osirisova chrámu, kam měli jako členové královského rodu moc jít.

Když Setna zavřel dveře, Se-Osiris kolem nich, kolem sochy Osirida a kolem oltáře, na němž hořel malý oheň z cedrového dřeva, nakreslil magický kruh. Pak do plamene na oltáři vhodil jistý prášek. Třikrát hodil prášek, a když ho hodil, z oltáře se zvedla ohnivá koule a odplavala pryč. Pak pronesl zaklínadlo a zakončil ho velkým jménem moci, slovem, při kterém se celý chrám rozkymácel a plamen na oltáři vyskočil vysoko, a pak se ponořil do tmy.

Ale v Osirisově chrámu nebyla tma. Setna se otočil, aby se podíval, odkud světlo přichází – a byl by vykřikl hrůzou, kdyby ho ticho netlačilo jako tíha, která ho ochromovala.

Stál totiž po obou stranách oltáře a viděl sebe a svého syna Se-Osirise, jenže najednou věděl, že to není jeho a chlapcovo tělo, protože obě těla ležela ve stínu, který vrhaly tyto dvě podoby – podoby jejich Ka neboli dvojníků, a nad každým Ka se vznášel jazyk plamene, který byl jeho Khou neboli duchem – a jasné, jasné světlo Khou sloužilo k tomu, aby ukázalo jeho Ka a matnou podobu těla, z něhož Ka a Khou čerpalo.

Pak ticho přerušil šepot tichý jako padající pírko, který však jako by naplnil zvukem celý chrám: „Pojď teď za mnou, otče,“ řekl hlas Se-Osirise, „protože čas se krátí a my se musíme vrátit před ránem, chceme-li se dožít toho, že nad Egyptem opět vyjde Slunce Re.

Setna se otočil a uviděl vedle sebe Ba neboli duši Se-Osirise – velkého ptáka se zlatým peřím, ale s hlavou jeho syna.

Následuji, přinutil své rty odpovědět; pak, když šepot naplnil chrám, vznesl se na zlatých křídlech svého vlastního Ba a následoval Ba Se-Osirise.

Střecha chrámu jako by se otevřela, aby je nechala projít, a o chvíli později už uháněli na Západ rychleji než šíp z etiopského luku.

Nad Egyptem ležela tma, ale velkým průsmykem v horách Západní pouště, Abydoskou propastí, prosvítala rudá záře západu slunce. Tou se řítili do Prvního kraje noci a pod sebou viděli loď Mesektet, v níž Re s koncem každého dne začínal svou cestu do Duatu. Nádherná byla ta Loď, nádherné byly její nástrahy a její barvy byly z ametystu a smaragdu, jaspisu a tyrkysu, lazuritu a hluboké záře zlata. Družina bohů táhla Loď po přízračné Řece smrti na zlatých vlečných lanech; portály Duatu se rozlétly dokořán a oni vstoupili do Prvního kraje mezi šest hadů, kteří se kroutili po obou stranách. A ve velké Lodi Re cestoval Kas všech, kteří toho dne zemřeli a byli na cestě do Osirisovy soudní síně.

Loď se tedy vydala na cestu nočními oblastmi a hustou tmou a dorazila k portálu Druhého kraje. Po obou stranách byly vysoké zdi a na jejich vrcholcích byly hroty kopí, aby je nikdo nemohl přelézt; velké dřevěné dveře se otáčely na čepu a opět je střežili hadi chrlící oheň a jed. Ale všichni, kdo projížděli na lodi Re, vyslovovali slova moci určená pro tento portál a dveře se otevíraly.

Druhý kraj byl královstvím Re a bohové a hrdinové z dávných dob, kteří žili na zemi, když byl králem, tam žili v míru a štěstí, střeženi Duchem obilí, který dává vzkvétat pšenici a ječmeni a způsobuje, že plody země rostou.

Nikdo z mrtvých, kteří se plavili v Reově lodi, se tam však nesměl zastavit ani vstoupit na zem, neboť museli projít do Amenti, Třetího kraje Duatu, kde na ně čekala Osirisova soudní síň.

Loď tedy připlula k dalším portálům a na slovo moci se velké dřevěné dveře s křikem otevřely na svých čepy – neřvaly však tak hlasitě jako muž, který ležel s jedním z čepů otočeným do oka za trest za zlo, které spáchal na zemi.

Do Třetího kraje vplula Reova loď a zde mrtví vystoupili na vnějším nádvoří Osirisovy soudní síně. Samotná Loď však pokračovala v cestě přes devět dalších Oblastí noci, dokud znovuzrození Re z úst Draka z Východu nepřineslo na Zemi opět svítání a východ Slunce. Slunce by však nevyšlo, pokud by Re každou noc nebojoval a neporazil draka Apepa, který se ho snaží v Desátém kraji noci stále pohltit.

Ba Setna a Se-Osiris neletěli za Reovou lodí dál, ale prolétli nad Kasem nově zemřelých, kteří jeden po druhém přicházeli k portálu Osirisovy síně a jeden po druhém byli vyzváni Strážcem dveří.

„Zůstaň!“ zvolal Strážce dveří. „Neoznámím ti to, dokud nebudeš znát mé jméno!

‚Rozuměj srdcím je tvé jméno,‘ odpověděl každý poučený Ka. „Hledač těl je tvé jméno!

„Tak komu tě mám oznámit?“ zeptal se Strážce dveří.

„Měl bys o mém příchodu říci Vykladači dvou zemí.

„Kdo je tedy Vykladač dvou zemí?

„Je to moudrý bůh Thoth.

Každý Ka tedy prošel dveřmi a v síni na něj čekal Thoth, který mu řekl: „Pojď se mnou. Ale proč jsi přišel?

„Přišel jsem sem, abych se nechal ohlásit,“ odpověděl Ka.

„Jaký je tvůj stav?

„Jsem čistý od hříchu.

„Tak komu tě mám oznámit? Mám tě oznámit tomu, jehož strop je z ohně, jehož stěny jsou živí hadi a jehož dlažba je voda?“ „Ano,“ odpověděl Ka.

A tak Thoth s hlavou ibise dovedl Ka k místu, kde na svém trůnu seděl Osiridis, zahalený do mumiových šatů mrtvých, na čele měl uraeovu korunu a na prsou držel zkřížený bič a křivák. Před ním stály obrovské váhy a Anubis se šakalí hlavou, bůh smrti, předstoupil, aby dovedl Ka k soudu.

Před Vážením srdce však Ka každého mrtvého promluvil na svou obhajobu: „Jsem čistý! Jsem čistý! Já jsem čistý! Jsem čistý! Moje čistota je jako čistota ptáka Bennu, jasného Fénixe, jehož hnízdo je na kamenném perském stromě, obelisku v Heliopoli. Hle, přišel jsem k vám bez hříchu, bez viny, bez zla, bez svědka proti mně, bez toho, proti komu bych zakročil. Žiji z pravdy a jím z pravdy. Učinil jsem to, co řekli lidé, a to, s čím jsou bohové spokojeni. Každého boha jsem uspokojil tím, po čem touží. Dal jsem chléb hladovému, vodu žíznivému, oděv nahému a loď tomu, kdo nemohl přebrodit řeku. Poskytl jsem oběti bohům a oběti mrtvým. Tak mě ochraňuj před Apepem, ‚Požíračem duší‘, tak mě ochraňuj – Pane Atef-koruny, Pane dechu, velký bože Osirisi.

Pak přišla chvíle, které se zlosyn obával, ale dobrý člověk ji s radostí přivítal.

Anubis vyňal z Ka srdce, které bylo dvojníkem jeho pozemského těla, a vložil je do Váhy; do druhé Váhy bylo vloženo Pero pravdy. Těžké srdce zloducha táhlo Váhu dolů: klesalo stále níž a níž, zatímco Thoth vyznačoval úhel trámu, až Váha klesla tak nízko, že Ammit, Požírač srdcí, mohl srdce hříšníka chytit do čelistí a odnést je pryč. Pak byl zlosyn vyhnán do husté temnoty Duatu, aby přebýval s Apepem Hrozným v Ohnivých jámách.

U dobrého muže však kleslo Pero pravdy a jeho srdce se zvedlo a Thoth hlasitě zvolal k Osirisovi a bohům: „Pravdivá a přesná jsou slova, která tento muž pronesl. Nezhřešil, nedopustil se vůči nám ničeho zlého. Ať nad ním nemá moc Požírač duší. Dej, ať je mu dán věčný chléb Osiridův a místo na Polích míru s Horovými následovníky!

Pak vzal Horus mrtvého za ruku a přivedl ho před Osirida se slovy: „Přišel jsem k tobě, ó Unnefer Osiride, a přivedl jsem s sebou tohoto nového Osirida. Jeho srdce bylo při výstupu z Rovnováhy opravdové. Nezhřešil proti žádnému bohu ani bohyni. Thoth zvážil jeho srdce a shledal je pravdivým a spravedlivým. Dej, ať je mu dán chléb a pivo Osiridovo, ať je podobný následovníkům Hórovým!

Pak Osiridés sklonil hlavu a mrtvý radostně odešel do Polí míru, aby tam přebýval a těšil se ze všeho, co měl v životě nejraději, v bohaté zemi hojnosti, dokud se Osiridés nevrátil na zem a nevzal s sebou všechny, kdo se ukázali hodni žít navěky jako jeho poddaní.

Všechny tyto a další věci ukázal Ba Se-Osiris Ba svého otce Setna a nakonec řekl: „Teď už víš, proč jsem si přál, aby tvůj osud byl osudem chudáka, a ne boháče. Neboť boháč byl ten, v jehož oku se otáčel čep Třetí brány – ale chudák navěky přebývá na Polích míru, oděn v krásném rouchu a vlastnící všechny oběti, které doprovázely zlého boháče do jeho hrobu.

Pak oba Ba roztáhli zlatá křídla a odletěli nocí zpět do Théb. Tam znovu vstoupili do svých těl, která jejich Kas střežil v Osirisově chrámu, a mohli se vrátit na své místo jako obyčejný, živý otec a dítě, včas, aby viděli, jak za východní pouští vychází slunce a zbarvuje útesy západních Théb do růžova, purpuru a zlata, když nad Egyptem svítá nový den.