Zlatý Lotos

Seneferu, otec faraona Chufua, který postavil Velkou pyramidu v Gíze, dlouho vládl spokojenému a mírumilovnému Egyptu. Nevedl žádné zahraniční války a doma měl jen málo starostí, a protože měl tak málo státních záležitostí, čas mu často visel těžce na rukou.

Jednoho dne unaveně bloudil svým palácem v Memfidě, hledal potěšení a nenašel žádné, které by mu ulehčilo srdce.

Pak si vzpomněl na svého vrchního mága Zazamanka a řekl: „Jestli mě někdo dokáže pobavit a ukázat mi nové zázraky, pak je to jistě moudrý písař svitků. Přiveď Zazamankha přede mne.

Jeho služebníci se ihned vydali do Domu moudrosti a přivedli Zazamankha k faraonovi. Seneferu mu řekl: „Hledal jsem po celém svém paláci nějaké potěšení, ale nenašel jsem žádné. Nyní ze své moudrosti vymysli něco, co naplní mé srdce potěšením. Zazamankh mu řekl: „Ó faraóne, život, zdraví, síla ti budiž! – Radím ti, aby ses plavil po Nilu a po jezeře pod Memfidou. Nebude to obyčejná plavba, budeš-li se ve všem řídit mou radou.

„Věřím, že mi ukážeš divy, a proto objednám královskou loď,“ řekl Seneferu. „Jsem však unaven plavbou po Nilu a jezeře.

„Tohle nebude obyčejná plavba,“ ujistil ho Zazamankh. „Tvoji veslaři budou jiní než ti, které jsi dosud viděl u vesel. Budou to jistě krásné dívky z královského rodu královských žen, a až je budeš pozorovat při veslování a uvidíš ptáky na jezeře, sladká pole a zelenou trávu na březích, tvé srdce se zaraduje.

„To bude vskutku něco nového,“ souhlasil faraon a konečně projevil zájem. „Proto tě pověřuji vedením této výpravy. Mluv s mou mocí a přikaž vše, co je třeba.

Zazamankh pak řekl důstojníkům a pobočníkům faraona Seneferu: ‚Přineste mi dvacet vesel z ebenu vykládaných zlatem, s lopatkami ze světlého dřeva vykládanými elektrem. A za veslařky vyberte dvacet nejkrásnějších dívek z faraonovy domácnosti: dvacet panen štíhlých a půvabných, s krásnými vlajícími vlasy. A přines mi dvacet sítí ze zlatých nití a dej ty sítě těm krásným pannám jako oděv. A ať nosí ozdoby ze zlata, elektra a malachitu.

Vše se stalo podle Zazamánkových slov a zanedlouho už faraon seděl v královské lodi, zatímco ho dívky veslovaly nahoru a dolů po proudu a po lesklých vodách jezera. Srdce Seneferovo se zaradovalo při pohledu na krásné veslařky při jejich nezvyklém úkolu a zdálo se mu, že se vydává na plavbu ve zlatých dnech, které měly nastat, až se Osiris vrátí vládnout zemi.

Vzápětí však tu veselou a šťastnou společnost na jezeře potkalo neštěstí. Na vyvýšené zádi královské lodi kormidlovaly dvě z dívek s velkými vesly připevněnými ke sloupkům. Najednou se rukojeť jednoho z vesel otřela o hlavu dívky, která ho používala, a smetla zlatý lotos, který měla na sponu, jež jí přidržovala vlasy, do vody, kde se jí ztratil z dohledu.

S lehkým výkřikem se naklonila a zadívala se za ním. A jakmile přestala zpívat, přestali i všichni veslaři na té straně, kteří si od ní brali čas.

„Proč jsi přestala veslovat?“ zeptal se Faraon.

A oni odpověděli: ‚Naše malá kormidelnice se zastavila a už nás nevede.‘

‚A proč jsi přestal kormidlovat a vést veslaře svou písní?‘ zeptal se Seneferu.

‚Odpusť mi, faraóne – život, zdraví, síla ti budiž!“ vzlykla. ‚Ale veslo mě udeřilo do vlasů a vyčesalo z nich krásný zlatý lotos posázený malachitem, který mi tvé veličenstvo darovalo, a ten spadl do vody a je navždy ztracen.

„Vesluj jako dřív a já ti dám jiný,“ řekl Seneferu.

Ale dívka dál plakala a říkala: „Chci zpátky svůj zlatý lotos a žádný jiný!

Tu faraon řekl: „Je jen jeden, kdo může najít zlatý lotos, který klesl na dno jezera. Přiveď mi Zazamanka, mého kouzelníka, toho, který tuto cestu vymyslel. Přiveď ho sem na královskou loď přede mnou.

Zazamankh byl tedy přiveden k Seneferovi, který seděl ve svém hedvábném pavilonu na královské lodi. Když poklekl, faraon mu řekl: „Zazamankhu, můj příteli a bratře, udělal jsem, co jsi mi poradil. Mé královské srdce je osvěženo a mé oči jsou potěšeny pohledem na tyto krásné veslařky, které se sklánějí ke svému úkolu. Když plujeme nahoru a dolů po vodách jezera a oni mi zpívají, zatímco na břehu vidím stromy, květiny a ptáky, zdá se mi, že plujeme do zlatých časů buď těch dávných, kdy na zemi vládl Re, nebo těch budoucích, až se dobrý bůh Osiris vrátí z Duatu. Teď však z vlasů jedné z těchto dívek spadl na dno jezera zlatý lotos. A přestala zpívat a veslaři na její straně nedokážou udržet čas u vesel. A ona se nedá utěšit sliby jiných darů, ale pláče pro svůj zlatý lotos. Zazamankh, přál bych si vrátit zlatý lotos té malé tady a vidět, jak se jí do očí vrací radost.

„Faraone, můj pane – život, zdraví, síla ti budiž!“ odpověděl kouzelník Zazamankh, „udělám, co žádáš – neboť pro člověka s mými znalostmi to není velká věc. Ale možná je to kouzlo, jaké jsi ještě neviděl, a naplní tě úžasem, jak jsem slíbil, a tvé srdce se bude ještě více radovat z nových věcí.

Pak se Zazamankh postavil na záď královské lodi a začal pronášet velká zaklínadla a slova moci. Vzápětí vztáhl hůlku nad vodu a jezero se rozestoupilo, jako by z něj byl vyťat kus velkým mečem. Jezero zde bylo hluboké dvacet stop a kus vody, kterým kouzelník pohnul, se zvedl a usadil se na hladině jezera, takže na té straně vznikl čtyřicet stop vysoký vodní útes.

Nyní Královská loď jemně sklouzla do velké průrvy v jezeře, až spočinula na dně. Na straně směrem ke čtyřicetistopému vodnímu útesu byl velký volný prostor, kde leželo nezakryté dno jezera, pevné a suché jako sama pevnina.

A tam, těsně pod zádí královské lodi, ležel zlatý lotos.

Dívka, která ho ztratila, s výkřikem radosti přeskočila přes břeh na pevnou zem, zvedla ho a znovu si ho vložila do vlasů. Pak hbitě nastoupila zpět do královské lodi a znovu vzala do rukou kormidelní veslo.

Zazamankh pomalu spustil prut a Královský člun sklouzl po břehu, až se opět vyrovnal s hladinou. Pak na další slovo síly a jako by byl přitahován kouzelníkovým prutem, sklouzl velký kus vody zpět na své místo a večerní vánek rozvlnil klidnou hladinu jezera, jako by se nestalo nic neobvyklého. Srdce faraona Seneferu však zaplesalo a naplnilo se úžasem a zvolal: „Zazamanku, můj bratře, ty jsi největší a nejmoudřejší z kouzelníků! Dnes jsi mi ukázal zázraky a rozkoše a tvou odměnou bude vše, co si přeješ, a místo vedle mého v Egyptě. Pak královská loď lehce plula po jezeře v záři večera, zatímco dvacet krásných dívek v oděvech ze zlaté sítě a s drahokamy v podobě lotosových květů ve vlasech namáčelo ebenová a stříbrná vesla do třpytivých vod a sladce zpívalo milostnou píseň starého Egypta:

A v těch vodách hlubokých a širokých číhá krokodýl.

‚Však je má láska tak věrná a sladká, Slovo síly, kouzlo – proud je pevnina pod mýma nohama A nese mě bez úhony.

Vždyť já přijdu tam, kde ona stojí, a už se nebudu držet stranou; a vezmu svou milou za ruce a přitáhnu si ji k srdci.