Zrod božských pokladů

Příběh vypráví o tom, jak Loki z rozmaru ostříhal zlaté vlasy bohyně Sif a přivolal na sebe Thorův hněv. Aby si zachránil život, musel sestoupit k trpaslíkům a nechat pro Sif vytvořit nové vlasy ze zlata. Jeho cesta však neskončila jediným darem. Z Lokiho lsti, vychloubání a sázky vznikly některé z nejslavnějších předmětů severské mytologie, Ódinovo kopí Gungnir, Freyrův zázračný koráb Skídbladnir, zlatý kanec Gullinbursti, prsten Draupnir a Thorovo kladivo Mjöllnir. Příběh je známý především ze Skáldskaparmálu v Prozaické Eddě a ukazuje, že i obyčejný Lokiho žert mohl změnit podobu světa bohů.

Sif byla krásná, ne jen krásou tváře, jakou lze spatřit a zapomenout, nýbrž její krása měla v příbězích jeden zvláštní znak, který si lidé pamatovali víc než cokoli jiného. Byly to její zlaté vlasy, které jí padaly přes ramena jako obilí pod letním sluncem. V nich byla tichá vznešenost bohyně, která stála po boku Thóra, největšího ochránce bohů i lidí. Sif nebyla jen Thorovou ženou, ale její vlasy se staly obrazem hojnosti, které se nedá snadno nahradit, pročež právě proto byla jejich ztráta tak krutá. Jednoho dne se Loki rozhodl vykonat čin, který neměl žádný vznešený jod, protože za tím nebyla válka, pomsta ani nutnost zachránit Asgard. Byl za tím Loki, jeho neklidná mysl, jeho rozmar a schopnost udělat z pokojné chvíle pohromu. Když Sif klidně spala, přiblížil se k ní a ostříhal jí vlasy. Vzal jí celou nádheru, která ji zdobila, a nechal ji probudit se do hluboké hanby.

Když Sif zjistila, co se stalo, nebyla to malá urážka, protože její vlasy byly součástí její důstojnosti, načež se to brzy dozvěděl Thór. Jeho hněv přišel rychle, neboť to byl hněv boha bouře, jehož žena byla ponížena. Thór nepotřeboval dlouhé dokazování, protože věděl, že takové věci nesly Lokiho stopu stejně zřetelně jako stopa v čerstvém sněhu. Thór našel Lokiho, chytil ho a v jeho rukou nebyl Loki lstivým řečníkem, nýbrž to byl viník držený bohem, který by mu dokázal polámat každou kost v těle. Thór mu dal jasně najevo, že pokud nenapraví, co způsobil, jeho trest bude strašný. Loki se bál, a když se bál, mluvil rychle, takže slíbil, že Sif dostane nové vlasy ze zlata, tak dokonalé, že porostou na její hlavě jako pravé. Musely být živé svým způsobem a nahradit to, co jí Loki vzal. Thór jej pustil, aby Loki mohl splnit slib, a tak Loki sestoupil k trpaslíkům.

V severských příbězích byli trpaslíci mistři kovu, ohně a skrytých dílen, kteří uměli tvořit předměty mající vlastní moc. Loki přimen k trpaslíkům zvaným synové Ivaldiho, protože věděl, že pokud se vrátí do Asgardu s prázdnýma rukama, Thorův hněv jej znovu najde. Proto použil svůj jazyk, aby je přiměl udělat to, co potřebuje. Synové Ivaldiho se pustili do práce a vytvořili tři poklady. Prvním byly zlaté vlasy, které nebyly mrtvým kovem, nýbrž byly tak jemné, že se po položení na Sifinu hlavu měly přichytit a růst jako skutečné vlasy. Zlato se v rukou trpaslíků proměnilo v něco podobného živému světlu. Druhým darem bylo kopí Gungnir patřící Ódinovi, které mělo zvláštní moc, neboť jakmile bylo vrženo, neochabovalo ve svém letu a neztrácelo svůj cíl. Pro Ódina se stalo zbraní stejně důležitou jako jeho jednooký pohled. Třetím darem byl Skídbladnir, což byl koráb určený Freyrovi. Skídbladnir byl nejlepší ze všech lodí, protože kdykoli se na něm napjaly plachty, dostal příznivý vítr, a ačkoliv byl dost veliký, dal se složit tak drobně, že jej bylo možné uložit jako šátek.

Loki získal tři dary, které by samy o sobě stačily k velké slávě, takže se mohl vrátit do Asgardu a doufat, že Thorův hněv utichne. Jenže Loki zřídkakdy odejde ve chvíli, kdy by měl, a z vlastní pýchy otevřel druhou pohromu, když potkal další trpaslíky, kterými byli bratři Brokkr a Sindri. Loki jim ukázal, co synové Ivaldiho vytvořili, a řekl, že nikdo nedokáže vytvořit tři poklady stejně dobré nebo lepší. Brokkr se nenechal urazit, přijal výzvu a sázka byla uzavřena, přičemž Loki vsadil vlastní hlavu, protože věřil svému jazyku víc než cizí práci a myslel si, že trpaslíci nedokážou překonat dary synů Ivaldiho. Sindri se pustil do kování a Brokkr měl obsluhovat měchy, což byla důležitá práce, neboť oheň nesměl zeslábnout. Loki brzy pochopil, že sázka je nebezpečná, a protože měl strach, rozhodl se překážet, pročež se proměnil v mouchu, aby trpaslíky vyrušil v pravý okamžik.

Když se koval první dar, Loki přiletěl k Brokkrovi a bodl ho do ruky. Brokkr cítil bolest, ale nepustil měchy, dál pracoval a oheň nezhasl. Když Sindri vytáhl první dílo, byl to kanec Gullinbursti, který měl zlaté štětiny zářící ve tmě a dokázal běžet rychleji než mnozí koně po zemi, vodě i vzduchu. Byl určen Freyrovi, bohu plodnosti, a jeho zlatá záře se hodila k bohu, který byl spojován s jasem života. Sindri vložil do výhně druhý kus a Loki přiletěl znovu, tentokrát bodl Brokkra do krku. Bolest byla horší než předtím, ale Brokkr vydržel, nenechal oheň ochabnout a druhým darem byl prsten Draupnir patřící Ódinovi. Nebyl to jen zlatý kruh pro ozdobu, nýbrž každou devátou noc z něj odkapalo osm dalších prstenů stejné váhy, jako by samo zlato přijalo pravidelný dech. Dva dary byly hotové a Loki začal mít obrovský strach, protože pokud třetí dar nebude pokažen, jeho sázka bude ztracena.

Sindri vložil do výhně třetí kus a řekl Brokkrovi, že tentokrát nesmí přestat ani na okamžik, pročež Loki jako moucha přiletěl potřetí a bodl Brokkra do víčka. Krev mu stekla do oka a Brokkr na jediný okamžik pustil měchy, aby si ji setřel z tváře. Bylo to jen krátké přerušení, ale u takového díla stačil i krátký okamžik. Sindri vytáhl z výhně kladivo Mjöllnir, což byla zbraň nesmírné moci, která se po hodu vždy vrátila do ruky, ale měla chybu, protože násada byla příliš krátká. Právě ten jediný Lokiho zásah způsobil, že Mjöllnir nebyl dokonalý podle původního záměru, přesto však zůstával nejmocnější zbraní. Loki vzal všech šest pokladů, vrátil se do Asgardu a položil dary před bohy. Sif dostala zlaté vlasy, které se přichytily k její hlavě a staly se jejími vlastními, čímž byla hanba napravena. Ódin dostal kopí Gungnir a Freyr dostal koráb Skídbladnir. Potom přišly dary Brokkra, takže Freyr dostal kance Gullinburstiho, Ódin dostal prsten Draupnir a Thór dostal kladivo Mjöllnir s krátkou násadou.

Bohové se radili, měli posoudit, která trojice darů je lepší, a nakonec rozhodli, že největším darem je Mjöllnir, protože bez něj by Asgard nebyl v bezpečí. Thorovo kladivo mělo držet obry na uzdě a chránit celý svět před silami, jež chtějí rozbít jeho řád. Brokkr vyhrál a Loki prohrál svou hlavu, jenže i v porážce hledal skulinu, když řekl, že Brokkr může dostat jeho hlavu, ale nesmí se dotknout krku. Sázka prý mluvila o hlavě, ne o krku, a hlavu nelze oddělit, aniž by se krku někdo dotkl. Byla to lstivá výmluva, ale stačila k tomu, aby mu zachránila život. Brokkr nemohl vzít hlavu, ale rozhodl se potrestat alespoň Lokiho ústní slova, a sešil mu rty, aby jeho jazyk alespoň na čas zmlkl, takže Loki nesl na vlastních ústech zasloužený trest.

Tak skončil příběh, který začal jako krutý žert, pokračoval Thorovým hněvem, sestoupil do dílen trpaslíků a skončil tím, že Asgard získal své nejdůležitější předměty. Příběh ukazuje zvláštní pravdu severských mýtů, že velké dary často nevznikají z čistého dobra, nýbrž se narodí ze sázky a pokusu podvádět. Loki způsobil bolest Sif, ale právě kvůli této bolesti vzniklo Thorovo kladivo, jehož vada v podobě krátké násady byla způsobena jedním bodnutím mouchy. Od té doby mohl Thór pozvedat Mjöllnir proti obrům, Ódin mohl držet Gungnir jako znamení války, Freyr mohl mít zázračný koráb a Sif mohla znovu stát v Asgardu se zlatými vlasy, které byly trvalou památkou na den, kdy Lokiho vina přinutila největší mistry světa vykovat poklady bohů.