Máni
Máni je bůh a samotné zosobnění měsíce. Zatímco jeho sestra Sól vládne jasnému dni, on má na starosti noční oblohu. Sedí ve svém voze, určuje fáze měsíce a na své pouti nebeskou klenbou odměřuje lidem čas. Jeho osudem je neustálý úprk, jelikož ho po obloze neúnavně pronásleduje obrovský vlk Hati.
Je synem muže jménem Mundilfari. O jeho matce staré texty nepojednávají. Jeho jedinou pokrevní sestrou je sluneční bohyně Sól. Máni nemá žádnou oficiální manželku. Na své cestě noční oblohou mu však dělají společnost dvě lidské děti jménem Bil a Hjúki, které si vzal k sobě ze země.
V dochovaných staroseverských mýtech Máni neprožívá žádná velkolepá dobrodružství. Jeho postava a s ní spojené pověsti slouží dávným vypravěčům výhradně k jednoduchému vysvětlení toho, jak funguje střídání dne a noci.
O jeho vynesení na oblohu vypráví jeden z méně známých mýtů. Jeho otec Mundilfari byl obyčejný smrtelník, který byl na své dvě děti natolik pyšný, že je pojmenoval po slunci a měsíci. Bohové z Ásgardu považovali takovou pýchu za naprosto neomluvitelnou opovážlivost. Za trest obě děti smrtelníkovi vzali a umístili je vysoko na nebeskou klenbu. Tam Máni dostal za úkol řídit vůz, který táhl samotný měsíc vytvořený z jisker ohnivého světa Múspellheimu.
Na své úmorné cestě oblohou ale Máni nezůstal úplně sám. Jednou ze svého vozu pohlédl dolů na zem a spatřil dvě lidské děti. Sourozenci Bil a Hjúki zrovna nesli těžké vědro s vodou ze studny. Bůh měsíce je vzal k sobě nahoru na oblohu, kde mu od té chvíle dělají společnost. Tento kratičký příběh nemá v dochovaných textech žádné další epické pokračování a sloužil lidem jen jako dávné vysvětlení tmavých skvrn na měsíčním povrchu.
Celá jeho nekonečná pouť vesmírem je navíc provázena obrovským strachem. V patách má totiž neustále hrůzostrašného obřího vlka jménem Hati. Tato nenasytná bestie pochází z temného Železného lesa a Mániho pronásleduje čistě ze své vlastní dravé podstaty. Bez odpočinku se ho snaží dohonit a sežrat, čímž boha měsíce neúnavně žene kupředu.
„Mundilfari se jmenuje otec, jenž zplodil Mániho a také zářící Sól. Každý den musí nebesa obkroužit a lidem odměřovat čas.“
— Vafthrúdnismál, Starší Edda
O konci tohoto boha mluví stará proroctví naprosto jasně. Během Ragnaröku ho jeho pronásledovatel nakonec dostihne. Vlk obrovskou tlamou spolkne samotný měsíc a obloha se ponoří do naprosté tmy. Tím Mániho dlouhá a úmorná cesta vesmírem definitivně skončí.