Fáfnir
Fáfnir představuje jeden z nejznámějších příběhů o dracích v celé severské mytologii. Na rozdíl od Nídhogga nebo hada Jörmungandra se ale jako nestvůra nenarodil. Původně šlo o trpaslíka, kterého nekonečná touha po zlatu postupně proměnila v hrůzostrašného plaza.
Jeho rodinné kořeny sahají k trpasličímu králi Hreidmarovi. Fáfnir vyrůstal jako jeho nejstarší syn společně se svými dvěma bratry Reginem a Otrem. Už tehdy byl ze všech sourozenců nejsilnější a nejagresivnější, pročež zastával důležitou roli rodinného strážce.
Příběh tohoto draka začal obrovskou tragédií. Bůh Loki jednoho dne zabil Fáfniho bratra Otra, který na sebe zrovna vzal magickou podobu vydry. Král Hreidmar za to požadoval nekompromisní výkupné. Loki mu jako odškodnění předal královský poklad patřící trpaslíku Andvarimu. Původní majitel však při odevzdávání bohatství proklel jeden konkrétní magický prsten. Tato smrtící kletba měla zaručit, že poklad přinese svému novému vlastníkovi pouze záhubu.
„Zářivé zlato i rudý poklad, tyto prsteny ti přinesou smrt. Zlato tě zničí, stejně jako každého kdo jej získá.“
— Fáfnismál, Starší Edda
Kouzlo začalo působit takřka okamžitě. Fáfnir po bohatství zatoužil natolik, že vlastního otce chladnokrevně zavraždil. Svému zbývajícímu bratrovi nedal ze zlata zhola nic a vyhnal ho pryč. Sám pak s celým lupem odešel do nehostinné pustiny zvané Gnitaheid. Tam na ukradeném zlatě ležel tak dlouho a byl natolik pohlcen svou chamtivostí, až se jeho tělo postupně proměnilo v jedovatého draka.
O mnoho let později vyhledal vyhnaný Regin slavného lidského hrdinu jménem Sigurd a přesvědčil ho k pomstě. Sigurd na drakově oblíbené stezce k vodě vyhloubil hlubokou jámu. Během příprav se mu zjevil neznámý stařec ztělesňující samotného boha Ódina. Poradil hrdinovi vykopat celou síť postranních odvodňovacích struh, aby se při útoku neutopil v toxické krvi. Když Fáfnir lezl pít, Sigurd ho z úkrytu smrtelně bodl přímo do nechráněného břicha.
Umírající drak nezemřel ihned. S probodnutým tělem vedl se svým vrahem dlouhý rozhovor. Vyptával se Sigurda na jeho rodokmen, zkoušel ho z prastarých mytologických znalostí a sdělil mu tajemství o osudových Nornách. Těsně před posledním vydechnutím pak hrdinu varoval před vražednou kletbou a zopakoval staré proroctví o prokletých prstenech.