Hel
Hel je obávanou vládkyní severského podsvětí, které nese její vlastní jméno Helheim. Zatímco do Valhally a Fólkvangru odcházejí bojovníci padlí v bitvě, Hel přijímá všechny ostatní. Její chladná a mlhavá říše je domovem pro ty, kteří zemřeli stářím, nemocí nebo nešťastnou náhodou. Na rozdíl od křesťanského pekla však Helheim primárně není místem trestu a utrpení, ale spíše klidným a ponurým pokračováním existence. Samotná Hel má velmi děsivý vzhled. Polovina jejího těla má normální lidskou barvu a je živá, zatímco ta druhá je modročerná a hnijící jako mrtvola.
Je dcerou boha lstí Lokiho a obryně Angrbody. Patří tak k obávané trojici sourozenců, kteří představují pro bohy obrovskou hrozbu. Jejími bratry jsou nestvůrný vlk Fenrir a obří mořský had Jörmungandr. Manžela ani žádné potomky nemá.
Své mrtvé spravuje z obrovské a nevlídné síně jménem Éljúdnir, která leží v hlubinách mrazivého světa Niflheimu. Její samotné lůžko nese jméno Kör a nebesa nad ním se nazývají Blíkjanda böl.
„Ódin uvrhl Hel do Niflheimu a dal jí moc nad devíti světy, aby určovala obydlí těm, kdož k ní budou posláni, to jest těm, kdo zemřou nemocí nebo stářím.“
— Gylfaginning, Prozaická Edda
Její role v mýtech je převážně pasivní, protože po svém vyhnání do podsvětí svou říši neopouští. Její nejvýznamnější vystoupení přichází ve chvíli, kdy bohové žebrají o vrácení jednoho z nich zpět mezi živé.
Při Ragnaröku sehrají obyvatelé její říše zásadní roli. Samotná Hel se sice závěrečné bitvy na pláni Vígríd přímo neúčastní a zůstává ve svém podsvětí, ale nechá doširoka otevřít brány Helheimu. Z nich vyrazí obrovské zástupy mrtvých. Ty pod velením jejího otce Lokiho odplují na lodi z lidských nehtů (Naglfar) bojovat proti bohům.