Zdroje čerpání Severské Mytologie

Poznávání severské mytologie připomíná skládání složité mozaiky. Samotní Seveřané své představy totiž nikam nezapisovali. Původní víra se předávala výhradně ústní formou prostřednictvím básníků zvaných skaldové. Většinu informací tak čerpáme až z textů sepsaných dlouho po přijetí křesťanství. Pramenné stopy proto musíme hledat s obrovskou opatrností a pečlivě je oddělovat od pozdějšího folklóru. Bez těchto zachráněných střípků bychom dnes neměli o dávných bozích ani nejmenší tušení. Klíčové zdroje můžeme rozdělit do čtyř kategorií.

Tato sbírka představuje ten vůbec nejcennější pramen. Odborníci ji velice často nazývají také jako Poetická Edda. Jedná se o ucelený soubor básní dochovaný v islandském rukopisu zvaném Codex Regius. Ačkoliv byl pergamen popsán až ve třináctém století, obsažené verše jsou prokazatelně starší. Najdeme zde stěžejní díla pro pochopení severského kosmu. Patří sem například Vědmina věštba líčící stvoření světa i jeho apokalyptickou zkázu. Významná je také sbírka Výroky Vysokého obsahující životní rady samotného boha Ódina. Další nezbytnou součástí je Píseň o Thrymovi, která humornou formou popisuje krádež Thórova kladiva a jeho snahu získat tuto magickou zbraň zpět z rukou drzých obrů. Z těchto veršů čerpáme ty nejčistší střípky pohanského náboženství.

Autorem tohoto díla je islandský učenec Snorri Sturluson. Text vznikl kolem roku 1220 a sloužil jako učebnice pro tehdejší básníky. Prozaická Edda obsahuje převyprávění mýtů a vysvětluje složité opisy. Zde ovšem musíme postupovat obezřetně. Snorri byl křesťan a staré příběhy si mnohdy upravoval, aby lépe zapadaly do jeho vidění světa. Bohy například popisuje jako dávné hrdiny z Tróje, které začali lidé po jejich smrti uctívat jako modly. I přes tyto křesťanské úpravy jde o nenahraditelný zdroj informací.

Seveřané milovali vyprávění příběhů. Ságy představují rozsáhlá díla popisující osudy severských rodů. Pro mytologii mají největší význam takzvané ságy o dávnověku. Tyto texty plynule mísí dějinné události s nadpřirozenými zásahy bohů. Tou nejslavnější je Sága o Völsunzích. Ta detailně rozvádí příběh o zabití jedovatého draka Fáfnira, prokletém zlatu a statečném hrdinovi Sigurdovi. Nesmíme zapomenout ani na slavnou Ságu o Ynglinzích. Ta podrobně popisuje božský rod Vanů a jejich legendární válku s válečnickými Ásy. V těchto epických textech zkrátka ožívají mýty v praxi.

Zatímco texty pocházejí převážně od islandských autorů, archeologie nám nabízí stopy od samotných pohanů. Zemská půda dodnes ukrývá tisíce drobných amuletů ve tvaru Thórova kladiva. Lidé je nosili na krku jako ochranu před zlými silami a mnohdy je kombinovali s křesťanskými křížky. Obrovský význam mají také vztyčené runové kameny. Zruční kameníci do nich s oblibou vytesávali výjevy z mytologických příběhů. Švédská rytina v Ramsundu tak dodnes zobrazuje detailní scény z mýtu o hrdinovi Sigurdovi. Tyto němé artefakty nám dokazují, že legendy zapsané na Islandu znali lidé po celé Skandinávii.