Výprava pro Ægirův kotel

Příběh vypráví o tom, jak bohové potřebovali obrovský kotel, aby jim mořský obr Aegir mohl uvařit dostatek piva pro velkou hostinu. Úkol připadl Thórovi a Týrovi, kteří se vydali k obru Hymirovi, majiteli kotle tak velikého, že se v něm dalo vařit pro všechny bohy. Cesta však nevedla jen k obyčejnému vyjednávání. Přinesla setkání s obří domácností, zkoušku síly, výpravu na moře, při níž Thór málem vytáhl z hlubin světového hada Jörmungandra, a nakonec útěk s kotlem, po němž se za bohy hnali rozzuření obři. Příběh je známý hlavně z eddické básně Hymiskviða, která spojuje hostinu u Aegira, Hymirův kotel i slavnou scénu Thorova rybolovu.

Jednou se bohové sešli k hostině, což nebyla obyčejná hostina lidí, kde se na stůl položí chléb, maso a roh piva. Když hodovali bohové, síně se plnily hlasy, světlem, silou a slávou. U stolu seděli ti, jejichž jména se vyslovovala v modlitbách i ve strachu, jako Ódin, Thór, Týr, Loki, Freyr, Njörd a další mocní z Asgardu. Tenkrát hodovali u Aegira, který byl vládcem moře. Nebyl bohem Ásů v úzkém smyslu, ale patřil mezi bytosti, které s bohy často sdílely hostiny a příběhy. Jeho síň ležela v hlubině u mořského světa, tam, kde se člověk cítí malý před šuměním vln a temnotou vody. Aegir uměl hostit velkolepě, protože moře mu dávalo bohatství a jeho dům mohl pojmout slavnost, která se hodila pro bohy.

Jídlo bylo hojné, ale brzy se ukázalo, že hostina potřebuje ještě něco, protože bohové chtěli pivo. Nežádali malé množství ani několik rohů pro pár hostů, nýbrž chtěli dostatek nápoje pro všechny. Toužili po nápoji, který by naplnil síň, rozproudil řeč a doprovodil zpěv i vyprávění. Jenže pro takovou hostinu nestačil obyčejný kotel, protože to nebyla práce pro malou nádobu nad ohništěm. Bylo třeba kotle velikého jako sám mýtus. Aegir se na bohy podíval a řekl, že jim pivo uvaří, ale jen tehdy, pokud mu přinesou kotel dost velký na to, aby mohl pohostit všechny. Tím se veselá hostina změnila v úkol, bohové se rozhlíželi jeden po druhém a hledali nádobu, která by stačila pro božskou slavnost. Kdo má takový kotel a kdo jej dokáže získat? Nebylo mnoho míst, kde by se taková věc mohla nacházet, a pokud někde existovala, nebyla pravděpodobně v rukou někoho, kdo ji ochotně daruje Ásům.

Tehdy promluvil Týr a řekl, že zná jednoho, kdo takový kotel vlastní, přičemž to byl obr Hymir. V některých podáních vystupuje jako Týrův otec, v jiných se rodové vazby liší, ale v příběhu o kotli je Týr tím, kdo zná cestu k jeho domu. Hymir měl kotel nesmírné velikosti, který byl tak hluboký, že by se v něm dalo vařit pro celé shromáždění bohů. Thór okamžitě pochopil, že právě tam musí jít. Když bohové potřebovali sílu, často se oči obracely k němu, protože byl ochráncem Asgardu, nepřítelem obrů a mužem činu. Nebyl stvořen k dlouhému přemýšlení nad tím, zda je cesta nepohodlná. Pokud někde ležel kotel, který bylo třeba přinést, Thór byl ten, kdo jej mohl unést, a tak se Thór s Týrem vydali na cestu. Nešli do přátelského kraje, protože cesta k Hymirovi vedla do světa obrů, mezi skály, chlad a nebezpečné síly. Každý krok je vzdaloval od bezpečí bohů a přibližoval k domu bytosti, která neměla důvod Ásům pomáhat. Thór však nekráčel jako prosebník, který se bojí zaklepat na dveře, nýbrž šel jako ten, kdo ví, že když nebude stačit slovo, přijde na řadu síla.

Týr znal cestu a dovedl Thóra k Hymirovu domu, kde je nejprve nepřivítal sám Hymir, ale ženy z jeho domácnosti. Jedna z nich byla prastará bytost s mnoha hlavami, jak se v severských příbězích o obrech někdy vypráví. Druhá byla laskavější, protože poznala Týra a varovala příchozí, že Hymir není hostitel, u něhož by se dalo spoléhat na mírné slovo. Hymir prý neměl rád cizince a už vůbec ne Thóra. Když se měl obr vrátit domů, žena poradila Thórovi a Týrovi, aby se ukryli. Nebylo to proto, že by chtěla z Thóra udělat zbabělce, nýbrž chtěla jen zabránit tomu, aby setkání začalo okamžitou smrtí. V domě obra může i kratičká chvíle rozhodnout, zda se bude mluvit, nebo zabíjet, pročež je ukryla za sloup pod kotle visící v síni.

Potom přišel Hymir a jeho příchod nebyl tichý. Když vstoupil do domu, nesl s sebou chlad venkovního světa a tvrdost obří krve. Jeho vous byl ojíněný, pohled těžký a síň jako by se s ním zúžila. Jakmile se dozvěděl, že v jeho domě jsou hosté, obrátil oči k místu, kde se Thór s Týrem skrývali. Hymirův pohled měl sílu, takže sloup pukl a kotle, které visely nad nimi, se zřítily dolů. Jeden po druhém padaly na zem a tříštily se, přičemž jen jediný zůstal celý. Byl to ten, který byl nejpevnější ze všech, a sice právě ten veliký kotel, kvůli němuž Thór a Týr přišli. Už tehdy bylo jasné, že jejich výprava nebude snadná. Hymir poznal Thóra a poznal nebezpečí, přesto je však přijal ke stolu. Možná proto, že pravidla hostiny měla svou váhu, nebo chtěl zjistit, co dokáže syn Ódinův. Obři mají rádi zkoušky síly, zvlášť když věří, že v nich protivníka zahanbí.

Služebníci přinesli jídlo, býci byli poraženi a maso bylo položeno před hosty. Thór se pustil do jídla tak, jak se dalo čekat od boha hromu. Nejedl opatrně and nezobnul si jen tolik, aby neurazil hostitele, nýbrž jedl s chutí, jako by i hostina byla zápas, takže snědl dva býky. Hymir na něj hleděl a v jeho tváři se mísilo překvapení s nelibostí, protože takový host dokázal vyprázdnit zásoby rychleji než hladový dům obrů. Hymir pochopil, že pokud má Thór zůstat ještě další den, bude třeba obstarat nové maso, a tak řekl, že druhý den půjdou lovit na moře. Pro Hymira to mohla být další zkouška, protože moře bylo jeho prostředí, které znal lépe než Thór. Věřil, že tam ukáže svou sílu a že boha přivede do situace, kde mu nebude stačit jen hlučná odvaha.

Ráno se vydali k lodi a Hymir řekl Thórovi, aby si našel návnadu. Thór se rozhlédl a nešel hledat malou rybu ani obyčejný kus masa, nýbrž přistoupil k největšímu býku z Hymirova stádu, který se jmenoval Himinhrjóðr. Thór jej uchopil, utrhl mu hlavu a to měla být návnada. Hymir viděl, že host se nezastaví před ničím malým. Jeho býk byl mrtvý a jeho hlava měla skončit na háku, ale cesta už začala. Oba nastoupili do lodi a vyrazili na moře. Hymir vesloval a Thór vesloval s ním, nejprve dopluli na místa, kde Hymir obyčejně lovil. Obr vytáhl dvě velryby a mohl být se svým úlovkem spokojený, což by pro jiného lovce byl důkaz síly. Thórovi to však nestačilo and chtěl dál.

Hymir ho varoval a říkal, že pokud poplují příliš daleko, dostanou se nad vody, kde leží nebezpečí větší než obyčejné ryby. V hlubinách moře se vinul Jörmungandr, což byl světový had, který obepínal Midgard a byl jedním z největších nepřátel Thóra. Jeho tělo leželo v oceánu kolem světa and jeho jed byl hrozbou pro bohy i lidi. Thór se nebál, právě naopak. Kdyby měl člověk hledat místo, kam by Thór neměl jezdit, bylo by to místo, kde čeká Jörmungandr, a právě proto tam chtěl jet. Vesloval dál, silněji a tvrději, až byli daleko od břehu. Moře pod nimi už nepůsobilo jako voda pro obyčejný lov, protože hlubina byla temná a vlny byly neklidné. Thór upevnil býčí hlavu na hák a potom spustil udici do moře.

Hák klesal dolů skrz vodu do míst, kam nesvítí slunce a kde se pohybují bytosti starší než lidský strach. Tam dole ucítil Jörmungandr návnadu, otevřel tlamu a zakousl se, načež se v tu chvíli loď zachvěla. Thór uchopil udici a zabral, což nebyl obyčejný tah rybáře proti rybě, nýbrž to byla síla boha proti síle tvora, který obepínal svět. Moře se vzdouvalo, loď praskala a Hymir zbledl strachem. Thór však nepouštěl, zaryl nohy tak silně, že prorazil dno lodi a zapřel se až o mořské dno, načež mocně táhl. Hladina se začala vařit and z hlubin se zvedla hlava světového hada. Jörmungandr se vynořil s hákem v tlamě a s jedem skapávajícím z čelistí, jeho oči hleděly na Thóra and Thórovy oči hleděly na něj. Byli to dávní nepřátelé, spojení osudem, který měl jednou vyvrcholit až při Ragnaröku. Tady na moři se však zdálo, že jejich poslední střet může přece jen přijít dřív.

Thór sáhl po Mjöllniru, protože kdyby udeřil, možná by had padl, možná by se svět změnil předčasně a možná by se staré věštby pohnuly jiným směrem. Hymir však nevydržel strach, protože viděl hada, viděl jed, viděl rozervanou loď a pochopil jen to, že jsou blízko smrti. Vytáhl nůž a přesekl vlasec, takže se Jörmungandr zřítil zpět do hlubin, kde jej moře pohltilo, a Thórovi tak unikl nepřítel, kterého měl téměř v rukou. Thórův hněv byl strašný, přičemž mnohá podání vyprávějí tuto scénu různě, ale hlavní smysl zůstává podobný. Hymir ze strachu přerušil okamžik, v němž se Thór dotýkal jednoho z největších zápasů svého osudu. Had zmizel a svět pokračoval dál, i když se na chvíli zdálo, že se jeho hranice otřásly. Potom se vrátili ke břehu, protože Hymir chtěl ještě zkoušet Thóra. Někteří protivníci se sice spokojí s tím, že přežili moře, ale Hymir nechtěl uznat Thórovu převahu. Přikázal mu, aby nesl úlovek nebo loď, avšak Thór vzal, co bylo třeba, a ukázal sílu, kterou obr nemohl zpochybnit.

Přesto kotel stále nebyl jejich, protože v Hymirově síni čekala další zkouška. Hymir měl pohár tak pevný, že jej nebylo možné rozbít obyčejnou silou, a vyzval Thóra, aby jej zničil. Thór se do toho pustil s rozhodností, hodil pohár proti kamennému sloupu, načež se sloup roztříštil, ale pohár zůstal celý. Hodit pohár tak silně, že rozbije kámen, by jinému bojovníkovi stačilo ke slávě, avšak Thórovi ne. Úkol byl jasný a pohár se musel rozbít, pročež mu tehdy Hymirova žena poradila tajemství, když řekl, že Hymirova hlava je tvrdší než jakýkoli kámen. Thór pochopil, vzal pohár a mrštil jím proti Hymirově hlavě. Pohár se roztříštil, zatímco Hymirova hlava vydržela. Obr seděl dál, ale jeho chlouba byla zlomena, protože pohár, který odolal kameni, nevydržel střet s jeho lebkou. Byla to podivná zkouška, která byla směšná i strašná zároveň, jak to v severských mýtech často bývá, neboť síla se tu mísila s chytrostí a vítězství přicházelo nečekanou cestou. Hymir musel ustoupit and řekl, že si mohou vzít kotel, pokud jej dokážou odnést.

To znělo jednoduše jen tomu, kdo obrovský kotel neviděl. Byl nesmírný, tak veliký a hluboký, že se v něm mělo vařit pro všechny bohy. Nebyla to nádoba pro ruce člověka ani pro sílu obyčejného obra. Týr se jej pokusil zvednout, napjal síly jednou a potom znovu, ale kotel se nepohnul tak, jak bylo třeba. Pak přišel Thór, uchopil kotel za okraj, napjal záda, ruce i celé tělo and zvedl jej. Kotel mu dosedl na hlavu, jeho držadla mu cinkala u pat and Thór pod ním vypadal jako živý sloup nesoucí kus kovového nebe. Ale stál, potom vyšel ven and Týr šel s ním, protože kotel byl jejich. Jenže z domu obra se takový poklad neodnáší bez následků. Hymir a další obři brzy poznali, že se kotel vzdaluje, pročež je hněv vyhnal za Thórem a Týrem. Z hor se zvedl pronásledující zástup and obři se hnali za nimi, aby získali zpět to, co považovali za své. Thór se ohlédl, uviděl je and tehdy postavil kotel stranou, aby se obrátil pod jeho tíhou. V ruce se mu znovu objevilo kladivo Mjöllnir, což byl pro obry pohled, který měli znát, protože mnozí z jejich rodu už poznali, co znamená, když Thór přestane vyjednávat. Mjöllnir dopadl, Thór udeřil do pronásledovatelů and rozbil jejich útok, takže obři padali jeden po druhém. Hněv jejich domu narazil na hněv boha hromu and nevydržel, čímž se cesta zpět otevřela.

Thór s Týrem pokračovali and nesli kotel z kraje obrů zpátky k bohům. Za nimi zůstával Hymirův dům, rozbitá zkouška, mrtvý býk, moře, v němž se znovu ukryl Jörmungandr, i obři, kteří zaplatili za pronásledování. Když dorazili k bohům, měli to, pro co přišli, takže Aegirův úkol byl splněn. Kotel, který vlastnil Hymir, se dostal do rukou Ásů and byl dost veliký, aby se v něm mohlo vařit pivo pro všechny bohy. Hostina, která na začátku příběhu narazila na nedostatek, mohla pokračovat v plné slávě. Aegir měl nádobu, bohové měli svůj nápoj and Thór měl za sebou další výpravu, která ukázala, že jeho síla nebyla jen v úderu kladiva, ale také v ochotě jít tam, kam by jiní nešli. Příběh o Hymirově kotli však není jen příběhem o získání nádoby, protože je v něm skryto mnoho vrstev. Začíná u hostiny, tedy u míru, pití a společného stolu, avšak aby mohla hostina vzniknout, musí bohové vstoupit do nebezpečí. Musí jít k obrovi, který je nečeká s otevřenou náručí, musí projít zkouškami, vydržet pohled obří domácnosti a obstát u stolu, na moři i v síni. Musí se dotknout hranice velkého příběhu, protože když Thór vytáhne z vody Jörmungandra, na okamžik se před ním objeví stín Ragnaröku.

A přesto se hlavní úkol neztratí, protože kotel musí být získán, jelikož i bohové potřebují věci, které nemají. I bohové musí někdy vyrazit do cizího domu a vzít si pomocí odvahy to, co se nedá snadno vyprosit. Týr v příběhu ukazuje cestu, Hymirova žena ukazuje radu, Hymir ukazuje tvrdost i obří pýchu and Jörmungandr ukazuje hloubku nebezpečí, které čeká pod povrchem světa. Ale Thór nese tíhu celého příběhu, neboť jí víc než ostatní, vesluje dál než ostatní and táhne proti hadovi, kterého se jiní bojí jen vyslovit. Rozbíjí pohár o hlavu obra, zvedá kotel, s nímž si jiní neporadí, and nakonec se obrací proti pronásledovatelům, aby cesta domů nezůstala jen nadějí. Tak se kotel dostal k Aegirovi and od té doby mohli bohové pít z piva, které bylo uvařeno v nádobě získané z obřího světa. Každý roh nápoje v Aegirově síni tak mohl nést vzpomínku na cestu k Hymirovi. Připomínal praskající sloupy, mrtvého býka, temné moře i hlavu světového hada vynořenou z hlubin. Každý lok vyprávěl o poháru roztříštěném o lebku obra, o kotli tak velikém, že jej unesl jen Thór, and o pravdě, že i hostina bohů může stát na výpravě, při níž se svět na okamžik přiblíží k vlastnímu konci.