Mímir
Mímir je prastará bytost proslulá svou naprosto jedinečnou a nekonečnou moudrostí. Patří k nejzáhadnějším postavám severské mytologie. Je strážcem posvátné studnice (Mímisbrunnr), která leží pod jedním z kořenů světového stromu Yggdrasilu. Vody z tohoto pramene obsahují veškeré vědění a poznání světa.

Jeho původ je zahalen tajemstvím. Většinou bývá řazen k prastarým obrům, kteří existovali ještě před uspořádáním současného světa. O jeho případné manželce nebo potomcích neexistují žádné záznamy.
Po válce bohů byl Mímir poslán společně s bohem Hoenirem jako rukojmí k Vanům, aby pomohli zpečetit mír. Vanové se však cítili podvedeni Hoenirovou neschopností, a proto Mímiho popravili a jeho uťatou hlavu poslali potupně zpět do Ásgardu. Ódin ji potřel speciálními bylinami a oživil magickými písněmi, aby nepodlehla rozkladu. Od té doby Mímir figuruje pouze jako oživená hlava, která střeží svůj pramen a nejvyššímu bohu nadále radí v těch nejtěžších chvílích.
Hlasitě troubí Heimdall, roh má pozvednutý, Ódin hovoří s Mímiho hlavou. Yggdrasil se chvěje, ten jasan starý.“
— Völuspá, Starší Edda
Zde jsou ty nejzásadnější příběhy jeho mytologického života:
V den Ragnaröku k němu směřují kroky nejvyššího boha. Jakmile zazní varovný roh, Ódin okamžitě jede k Mímiho studnici, aby se s oživenou hlavou poradil a získal strategii pro nadcházející bitvu. Jde o poslední zaznamenaný rozhovor před koncem světa. O tom, co přesně Mímir Ódinovi poradí a jaký je jeho následný osud po zničení všeho živého, mýty mlčí.
*Existuje badatelská hypotéza, že Mímir mohl být bratrem obryně Bestly, což by z něj dělalo Ódinova strýce z matčiny strany. Tato úvaha vychází z několika nejasných narážek ve starých textech, ale v klasických dochovaných příbězích pro ni chybí přímý důkaz.
