Svatba Njörda a Skadi

Příběh vypráví o neobvyklém sňatku mezi bohem moře Njordem a obryní Skadi, dcerou obra Thjaziho. Skadi přichází do Asgardu ozbrojená, aby pomstila smrt svého otce, kterého bohové zabili po událostech spojených s bohyní Idunn. Místo další krve jí Ásové nabídnou smír, náhradu a možnost vybrat si manžela mezi bohy. Volba je však podmíněna tím, že smí vidět pouze nohy nápadníků. Příběh, známý především z Prozaické Eddy, pokračuje zvláštním smířením, Lokiho pokusem rozesmát truchlící Skadi, proměnou Thjaziho očí ve hvězdy a nakonec manželstvím, v němž se střetne moře s horami, křik racků s vytím vlků a touha po blízkosti s nepřekonatelnou odlišností.

Skadi nebyla bohyní měkkých slov, protože vyrostla v kraji hor, sněhu, kamene a lovu. Její domov se jmenoval Thrymheim a patřil jejímu otci Thjazimu. Byl to mocný obr spojený s událostmi, které zasáhly samotný Asgard. Thjazi se kdysi zmocnil bohyně Idunn, strážkyně jablek mládí. Bez ní bohové chřadli a ztráceli sílu, protože právě její jablka jim navracela mladost. Loki byl do celého neštěstí zapleten a nakonec musel Idunn přivést zpět. Proměnil ji v ořech a prchal před Thjazim, který jej pronásledoval v orlí podobě. Když se Loki blížil k Asgardu, bohové pohotově připravili oheň. Thjazi za ním letěl rychle, protože věřil, že svou kořist získá zpět. Jenže ve chvíli, kdy pronikl k Asgardu, plameny vyšlehly vzhůru, jeho peří vzplanulo a obr padl, načež jej bohové zabili. Tím byla Idunn úspěšně zachráněna, bohové získali zpět svou mladost a Asgard se znovu nadechl, avšak v horách zůstala nešťastná dcera, která přišla o otce.

Když se Skadi dozvěděla, co se stalo, nevydala se do Asgardu s prosbou, nevzala si smuteční šat a nešla žádat o soucit. Oblékla zbroj, vzala zbraně a vyrazila sama, takže přicházela jako bouře z hor. Na jejích krocích nebylo nic váhavého, protože byla dcerou obra a její hněv měl váhu kamene uvolněného ze skály. Bohové v Asgardu hned poznali, že proti nim nestojí obyčejný host. Přišla odhodlaná žena, která měla důvod prolít krev, neboť její otec byl mrtev a ona žádala spravedlivé vyrovnání. Ásové sice mohli bojovat, protože to byli bohové války, avšak další boj by nevrátil mrtvého a mohl by otevřít novou křivdu. Bohové proto zvolili smír a nabídli Skadi náhradu za otce. V tehdejším světě měla krev svou cenu, takže když byl někdo zabit, bylo možné žádat vyrovnání, které mělo zabránit tomu, aby se jeden čin změnil v nekonečný řetěz odplat. Skadi však nebyla někdo, koho by bylo možné utišit obyčejným zlatem, pročež jí bohové nabídli něco většího, když si mohla vybrat manžela mezi nimi. Byla to nečekaná nabídka, podle níž se dcera obra měla spojit s rodem Ásů. Nepřicházela jako ponížená zajatkyně, nýbrž jako někdo, komu bohové dávají místo ve svém světě, takže takový sňatek mohl zacelit krevní dluh.

Bohové však připojili podmínku, že Skadi nesmí vidět tváře těch, mezi nimiž vybírá, nýbrž smí hledět jen na jejich nohy. Byla to zvláštní dohoda, která měla možná snížit její jistotu, nebo jí zabránit v tom, aby si vybrala někdo, koho bohové nechtěli ztratit. Možná to byla prostě další zkouška, jakých je v severských mýtech mnoho, avšak Skadi s podmínkou souhlasila. Bohové se postavili tak, aby viděla pouze jejich chodidla, a Skadi pomalu procházela kolem nich, přičemž v duchu myslela na Baldra. Baldr byl nejkrásnější bůh, světlý a milovaný, takže si Skadi řekla, že pokud najde nejkrásnější nohy, musí patřit právě jemu. V takové volbě byla skryta naděje i omyl, protože chtěla vybrat krásnu, která odpovídá jejím představám, ale směla vidět jen malý zlomek skutečnosti. Potom uviděla čisté nohy, usoudila, že musí patřit Baldrovi, a ukázala na jejich majitele. Jenže to nebyl Baldr, nýbrž to byl Njörd. Ten sice nebyl špatný bůh, protože po válce žil v Asgardu jako významný rukojmí míru, ale patřil k rodu Vanů. Byl pánem moře, větru, lodí i bohatství, takže jej námořníci vzývali, když potřebovali příznivý vítr. Jeho nohy byly krásné možná právě proto, že patřily k moři, k vodě, písku a pobřeží. Skadi si však nevybrala moře vědomě, nýbrž si vybrala omylem, avšak dohoda platila a ona se měla stát Njordovou ženou.

Ještě však nebylo všechno uzavřeno, protože Skadi měla další podmínku, jelikož se v ní po smrti otce držel hluboký smutek. Řekla bohům, že musí dokázat něco, co považovala za zcela nemožné, a sice ji rozesmát. Nebylo to snadné, protože smutek po otci nejde odehnat jednou větou, a Skadi nebyla žena, kterou by rozesmála laciná veselost. Stála mezi bohy stále jako cizinka z hor, která pouze prozatím nesklopila zbraně. Tehdy vystoupil Loki, který byl sice často příčinou neštěstí, ale uměl najít cestu ven z úzkých. Přivedl kozu, na jeden konec provazu uvázal její vous a druhý konec připoutal k sobě na citlivé místo. Potom se začali přetahovat, padali, cukali sebou a celá síň se naplnila podivným zápasem, který neměl nic z hrdinských písní. Nebylo to vznešené ani krásné, nýbrž to bylo přesně tak nesmyslné, že to prolomilo i tvrdou tvář Skadi. Nakonec Loki spadl Skadi do klína a obryně se upřímně zasmála. Tím byla splněna další část smíru, její hněv se na okamžik zlomil a dohoda mohla pokračovat. Pak přišel ještě jeden dar, když Ódin vzal oči mrtvého Thjaziho a vyhodil je na nebe, kde se z nich staly jasné hvězdy. Bylo to zvláštní odškodnění, protože Skadi sice nemohla dostat zpět otce, ale jeho oči nezmizely v temné hlíně, nýbrž zůstaly nad světem jako trvalá světla. Skadi mohla zvednout hlavu a vědět, že po jejím otci zůstalo znamení, čímž byl smír definitivně uzavřen.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tím příběh končí, protože z hněvu se stal sňatek a z pomsty mír. Dcera obra získala vážené místo mezi bohy a Njord získal krásnou ženu, avšak sňatek představuje společný život. Právě tam se ukázalo, že moře a hory si nemusí rozumět, i když se spojí jedním slibem. Njörd měl svůj domov v Nóatúnu, což bylo světlé místo u moře, kde zněl křik racků, šumění vln a slaný nádech soli. Tam vítr nebyl nepřítel, nýbrž síla, kterou se zkušený námořník učí číst, neboť Njord patřil k pobřeží zcela přirozeně. Skadi však hluboce milovala Thrymheim, což byl domov jejího otce vysoko v horách, kde ležel sníh, ticho a široká úbočí. Tam znělo vytí vlků, pod nohama křupal ostrý mráz a Skadi se pohybovala na lyžích mezi skalami. Její drsný svět sice nebyl měkký, ale byl plně její. Zpočátku se pokusili najít řešení, takže se dohodli, že budou žít nějaký čas v horách a nějaký čas u rozlehlého moře. V dochovaných podáních se uvádí, že měli pobývat určitý počet nocí v Thrymheimu a potom stejný čas v Nóatúnu, aby ani jeden nemusel opustit svůj domov navždy.

Nejdřív šli do hor, takže Njord přišel do Thrymheimu, ale brzy poznal, že skály nejsou jeho pravým domovem. V horách nebyl šum vln ani volání labutí, nýbrž se ze svahů ozývalo vytí vlků, což pro Njorda představovalo pouze rušivý hlas cizoty. Snažil se sice vytrvale vydržet, ale kdo patří širému moři, tomu mohou hory připadat jako kamenné vězení. Po čase se vrátili k moři, kde měla poznat cizotu Skadi. Nóatún byl sice otevřený a pro Njorda krásný, jenže Skadi v něm neslyšela domov, protože křik racků jí pronikal do spánku a šumění moře jí nepřinášelo vytoužený pokoj. Slaný vzduch jí nemohl nahradit sníh a kamennou výšku Thrymheimu, takže tam, kde Njord cítil radost, ona prožívala neklid. Oba se sice pokusili poctivě sdílet svět toho druhého, ale ne každý rozdíl lze překonat pouhou vůlí. Njord nebyl stvořen pro studené skály a Skadi nebyla stvořena pro měkké přílivy. Jejich manželství nebylo zničeno nenávistí, nýbrž ukázalo, že se mohou spojit dvě bytosti, a přesto zjistit, že their světy leží daleko od sebe. Skadi se nakonec vrátila do Thrymheimu, kde znovu stála na sněhu a slyšela vlky, neboť se vrátila tam, kde byla plně sama sebou. Njord zůstal v Nóatúnu mezi loděmi a vodou, kde se vrátil k tomu, co bylo jeho přirozeností.

Jejich sňatek se tak stal jedním z nejtišších mýtů severského světa, který začal krví, pokračoval smírem a skončil poznáním, že ani bohové nedokážou žít tam, kde jejich srdce nemá kořeny. Skadi si z Asgardu neodnesla lásku, nýbrž získala čest a hrdé místo mezi bohy, zatímco Njord získal pouze dočasný svazek, který ukázal pevnou hranici mezi dvěma světy. Moře a hory se sice mohou potkat and dotknout se jeden druhého v mlze, ale jedno navždy zůstane mořem a druhé vysokou horou. Tak se vypráví o svatbě Njorda a Skadi, ne jako o šťastném konci, kde všechno zapadne na své místo, ale jako o smíru, který úspěšně zastavil krev. Je to vyprávění o volbě zrozené z omylu, o krátkém smíchu, který zlomil hněv, o hvězdách připomínajících mrtvého otce a o manželství, v němž se ukázalo, že někdy není největší tragédií zloba, nýbrž prostá pravda, že dvě bytosti patří každá úplně jinam.